Císařův pekař: Když Werich s Fričem naštvali ministra

Císař Rudolf II. (Jan Werich) je pěkně nevrlý. Bolí ho zub a jeho alchymistům (Josef Kemr, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský) se stále nedaří ani výroba zlata, natož elixíru mládí. Místo toho jim pořád vznikají lepidla a slivovice. Žádný ze zástupců pavěd také nenalezl legendárního Golema, po němž císař touží. Vládnout ho nebaví a bezmezně věří svým podvodným rádcům.

Při hledání mandragory na šibeničním vrchu, která má být klíčem k elixíru mládí, sám Rudolf najde hliněného obra Golema. Po návratu mu alchymista Scotta (František Černý) odevzdá údajný elixír. Rudolf po něm usne a když se probudí, spatří své alter ego v zrcadle. Neví, že v zrcadlovém rámu ve skutečnosti stojí pekař Matěj (Jan Werich), který se do císařových komnat dostal při útěku z vězení, kam byl vsazen za to, že rozdal obzvláště vypečené císařské rohlíčky chudým. Matěj vypadá stejně jako císař, akorát mladší o takových pětadvacet let. Rozradostněný císař, v domnění, že se mu skutečně vrátilo mládí, se vydá za milostným dobrodružstvím do Brandejsa a pekař se začne pohybovat na dvoře plným intrik a nebezpečných komplotů.

Jan Werich miloval legendu o Golemovi a v Osvobozeném divadle se hrálo úspěšné představení, kde tvůrčí tandem Voskovec s Werichem přetavili kolorit rudolfínského dvora do veselohry se zpěvy. Když se v Praze začal připravovat francouzský snímek Golem byli oba pánové přizváni ke spolupráci. Nicméně tvůrčí neshody se vzápětí projevily naplno. Francouzi natočili na Barrandově temný horror a pro veselé pojetí světa, zejména od Jana Wericha nebylo místo.

Jan Werich byl národní oblíbenec a v momentě, kdy se rozhodl zůstat v Praze a neemigrovat získal řadu osobních privilegií, o kterých se ostatním kolegům v branži ani nesnilo. Jednou z nich byla i silná pozice v domácí kinematografii.

Scenárista byl vždy obrovský nadšenec do historie a legend Miloš Václav Kratochvíl, který Werichovi prozradil informace z rudolfínského dvora, a to tak fantaskní a senzační, že byl Werich nadšený. Císařova pekaře si zvolil za osobní projekt a plně se v něm angažoval. Scénář k filmu se stal horkým zbožím a po zfilmování zatoužil režisér Jiří Krejčík. Po režisérské sesli však toužil zřejmě podle Wericha až moc a Werich byl rozhodnut film nabídnout svému dlouholetému kamarádovi Martinu Fričovi. Frič se pro celou látku od počátku nadchnul, ale jeho profesní život měl vážné trhliny.

V roce 1948 mu bylo novým režimem sděleno, že pokud nepřistoupí na nové pořádky zažije tvrdý dopad dělnické pěsti na svá bedra. Enormní tlak začal tlumit zvýšenou konzumací alkoholu a v roce 1949 vstoupil do KSČ. V tu chvíli mu bylo dovoleno natáčet. Jeho autentické životní motto:

Jak si asi dovedete představit, smysl pro humor dříve veselého a optimistického muže byl tentam. V okamžiku, kdy mu Werich nabídl Císařova pekaře, vrátil se mu životní elán.

To se ovšem nelíbilo komunistickému Ministrovi kultury Zdeňku Nejedlému. Tato zvláštní figura české kultury a člověk morálně a profesně tak pochybný, který trpěl vážnou psychiatrickou nemocí koprofilií, o které veřejnost neměla ani tušení, byl pověstný svými zásahy do živé kultury. Místo filmu o mašinkách pro děti od Jiřího Trnky ho přiměl natočit loutkové Jiráskovy Staré pověsti české a jeho pověstná animozita vůči jednomu z největších světových skladatelů Bedřichu Smetanovi by zabrala na tisícistránkový psychologický profil opravdu duševně nemocného muže. Mimochodem o jeho vlivu svědčí také to, že říčanské státní gymnázium postavené v padesátých letech bylo pojmenováno po něm a ještě během mých návštěv se používal dopisní papír, kde bylo jeho jméno pokryto velkými písmeny X.

Nejprve Nejedlý Fričovi udělil zákaz činnosti na dva roky a když pochopil, že Frič je proti němu PAN OSOBNOST a má spoustu vlivných zastánců, házel mu klacky pod nohy, co to šlo. Pro Wericha bylo otázkou osobní cti dlouholetého kamaráda podržet a režii svého vysněného projektu mu svěřit.

Pod vedením Jiřího Krejčíka měli ve filmu hrát Ljuba Hermanová (hraběnka Anna Marie Stradová), Irena Kačírková (Kateřina), Karel Höger (magistr Kelley), Saša Rašilov (vrchní alchymista Jeroným Alessandro Scotta a Miroslav Horníček (lékařův pomocník). Hudbu měl složit Václav Trojan. Frič si ale vybral svoje obsazení tvořené jeho kamarády.

Film to byl nesmírně drahý a je to na něm vidět v každém záběru. Na kostýmech se dokonce podílel již zmíněný vynikající výtvarník a Werichův úhlavní kamarád Jiří Trnka. Golema vytvořil rovněž slavný výtvarník Jaroslav Horejc. Tvůrci ovšem netušili, co je bude v průběhu realizace čekat. Z historické komedie se totiž díky cenzorským zásahům začala stávat nepěkná prorežimní agitka a Werich s Fričem si toho byli velmi dobře vědomi. Naštěstí se jim podařilo ostrým útokům na českou historii zbrousit hrany a podařilo se jim také velkofilm rozdělit do dvou dílů. Frič si prý vždy pouštěl jen ten první a na druhý se nikdy ani nepodíval. Přiznám se, že to mám stejné. Druhý díl je pro mě silné sousto.

Nestárnoucí Císařův pekař a o poznání kratší a slabší Pekařův císař, kde musel Frič ustoupit ,,společenské objednávce“ jsou velmi věrně udělané kostýmní snímky s dobrým humorem, akcí a skvělým hereckým obsazením. Na snímku se podíleli nejlepší badatelé zabývající se rudolfínským uměním a tvůrci se museli častokrát docela krotit, aby jim nebylo vyčítáno, že se nedrží pevně dané reality, zakotvené v tehdejším režimu.

Diváci film dodnes nenechali padnout a zahrnují jej svou neutuchající přízní. Kultovní a přátelé pozor, autentické hlášky z doby císaře Rudolfa II.:,,Hopsa, hejsa, do Brandejsa“ nebo ,,Císař se smál“ se dostaly do běžné mluvy a legendární Golem s nabitou výpravnou akcí patří mezi vrcholy české filmařiny a filmovou klasiku.

HERCI, TVŮRCI A FORMÁTY:

1951, režie: Martin Frič, scénář: Jan Werich, Jiří Brdečka, Martin Frič, kamera: Jan Stallich, hudba: Julius Kalaš, dobová hudba, střih: Jan Kohout, kostýmy: Jiří Trnka, Vladimír Synek, hrají: Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý, Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý

144 minut, 35 mm, barevný

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY: