Článek
Ethan Edwards (Johna Wayne) je málomluvný zatrpklý drsňák, jehož poslední roky by se daly přirovnat k peklu na zemi. Bojoval v Občanské válce a několik let po jejím skončení jeho malou neteř Debbie unesli Komanči. Pokud si myslíte, že mu jde o záchranu dívky, jste na velkém omylu. Představa, že by se dívka stala indiánkou je pro něj natolik odpudivá, že udělá vše proto, aby jí sprovodil ze světa a nejen ji, ale vše co udržuje Indiány naživu. Závěr filmu nikdy neprozrazuji, ale je hodně nečekaný a nervydrásající.
Snímek natočil nekompromisní John Ford (1894–1973), čtyřnásobný oskarový laureát a režisér slavných dokumentů z 2. světové války, které byl aktivních účastníkem včetně napadení námořní základny v Pearl Harboru. Většina jeho westernů vznikla v krásných exteriérech Údolí monumentů (Monument Valley) na pomezí států Utah, Arizona a Nevada a Stopaři mezi ně také patří. Působivou majestátnost krajiny doplňuje příběh s až antickým tragickým podtónem. Strhující úvodní sekvence indiánského masakru za zapadajícího Slunce je dost nezapomenutelnou mistrovsky natočenou scénou.
Stopaři jsou v podstatě dva filmy v jednom. Příběh Ethana Edwardse je portrét osamělého a posedlého muže, ve kterém lze oprávněně vidět pozdějšího nemluvného čističe špíny ulice Travise Bickla v Taxikáři v podání Roberta De Nira, zatímco náčelník komančů Scar (Henry Brandon) by mohl být pasák Sport v podání Harveyho Keitela, který nosí dlouhé vlasy a westernový klobouk a Travis mu říká „náčelníku - chief“.
Ethan nesnáší indiány a dává to od začátku zcela jasně najevo. Když prozradí, že se svou neteř Debbie chystá zabít, postava Martina řekne „Je naživu a naživu zůstane“ a Ethan zavrčí: „Žije mezi komanči, takže nemůže být naživu.“ Když vztekle pozabíjí bizony pronese: ,,Aspoň nebudou v zimě krmivem pro komanče." Druhý film obsahuje pro mnohé lehce přiblblou romantickou linku, švédského imigranta s „veselým“ přízvukem a figurku slabomyslného Mose Harpera posedlého houpacími křesly, která ale vychází z reálné postavy. Ve filmu je dokonce i muzikálová vložka, ale třeba věhlasný kritik Roger Ebert tvrdí, a zcela jistě není sám, že druhý příběh jen zbytečně natahuje příběh ultradrsného Johna Waynea.
Velkou zásluhu na úspěchu filmu má hudba, kterou složil Max Steiner. Při mém studiu dějin umění na Technické univerzitě v Drážďanech jsem absolvoval s ostatními českými kolegy krásný seminář amerického dirigenta a skladatele Michaela Hurshella o emocích ve filmu a zabývali jsme se zejména hollywoodskými skladateli 50. - 70. let dvacátého století. Max Steiner chápal, že americký folklór je zásadní pro vyprávění filmu. Proto začal film hlavní titulní písní a svůj zvukový rukopis vložil do řady tradičních amerických balad, např. „Shall We Gather By The River“, stejně jako konfederačních písní „Dixie“, „The Yellow Rose Of Texas“ a „The Bonnie Blue Flag.“ Steiner je rovněž autorem signálů hraných na trubku a upravil klasický pochod 7. jezdeckého pluku. V nástrojích kromě trubky použil také kytaru. Velkým překvapením pro něj bylo, když Ford ignoroval některého jeho hudební nápady a i přes jasnou dohodu je nepoužil. V roce 2015 vyšel remasterovaný kompletní soundtrack obsahující 68 minut Steinerovy úžasné hudební kompozice, kterou sám dirigoval.
Ford v tomto filmu rozmazal tradiční americké archetypy a bez příkras odhalil jejich nedostatky a nedokonalosti. Otevřený rasismus tohoto filmu dodnes rezonuje ve vnímání celého žánru, stejně jako zbabělost ve westernovém V pravé poledne nebo všednost zabíjení v Eastwoodových Nesmiřitelných. Film byl komerčně úspěšný, ale pozoruhodně získal jen málo kritického uznání a nezískal žádnou nominaci na Oscara. V průběhu let se jeho hodnocení dramaticky změnilo a v roce 2008 byl Americkým filmovým institutem označen za jeden z nejvlivnějších filmů žánru a zároveň za nejlepší americký western všech dob. Dnes je na 12. místě v žebříčku 100 nejlepších amerických filmů všech dob podle American Film Institute. Ford se ve svém posledním filmu Podzim Cheyennů vyjádří k otázce Indiánů ještě jednoiu a diametrálně jinak.
Ethan Edwards je morálně složitá role, která mnohé přesvědčila, že Wayne skutečně umí hrát. Režisér Ford v ikonickém závěrečném záběru legendu westernu zasazuje do dveří usedlosti, stojícího venku na prahu civilizace, do které nikdy nezapadne. Je to jeden z nejpamátnějších obrazů izolace ve světové kinematografii. V sedmdesátých letech se motivy tohoto filmu objevily v tak různorodých snímcích jako Hvězdné války nebo Taxikář a filmaři jako Spielberg, Coppola, Godard, Truffaut nebo Lucas řadí tento film mezi svých TOP 10 nejoblíbenějších filmů.
,,Bylo to dlouho předtím, než jsem začal pro časopis Hollywood Reporter psát sloupky o filmových soutěžích a oceněních. Když mi bylo pouhých 15 let, zamiloval jsem se do klasických hollywoodských filmů. Většina z těch, které „odborníci“ označovali za skvělé, mě také zasáhla. Kromě jednoho. Pro Johna Forda a Johna Waynea byli Stopaři již devátou filmovou spoluprací z celkových čtrnácti. Na americkém západu krátce po občanské válce sledujeme skupinu mužů, kteří společně pátrají po příbuzné, o níž předpokládají, že by mohla přežít masakr spáchaný domorodými Američany. V té době mi Fordův film připadal pomalý a zmatený a postava nemilosrdného a trýznícího se veterána Konfederace v podání J. Waynea mne odpuzovala. Nedokázal jsem pochopit, jaký je smysl celého jejich pátrání a proč tolik lidí ten film zbožňuje. A tak jsem se vydal na vlastní pěst po „stopě“ tohoto filmu. Přečetl jsem všechno, co se dalo, sledoval jsem ho znovu a znovu, a jak jsem stárnul a snad i moudřel, stalo se něco pozoruhodného – Stopaře jsem si zamiloval. Dnes jsem toho názoru, že je to nádherné, mnohovrstevné a silné dílo, jemuž se v americké kinematografii přiblížil jen málokterý film." -Scott Feinberg, The Hollywood Reporter
Stopaři nebyli zakoupeni v šedesátých letech Ústřední půjčovnou filmů do kinodistribuce v období kdy se ukázalo, že diváci westerny na velkém plátně milují. Miliony diváků pod vrcholy hor Říp, Sněžka, Tatra, Matra a Fatra chodilo na westerny V pravé poledne, Velká země, Rio Bravo, Sedm statečných etc. Na DVD film vyšel v roce 2000 a posléze ještě v roce 2012. Festival v Karlových Varech film uváděl v roce 2022. V televizi se hrál na Nově od pod názvem Pátrači (!), na ČT jako Stopaři od roku 2002 v dabingu Elmara Klose s obsazením Vladimíra Čecha jako Johna Waynea a na HBO je k vidění od roku 1999 v dabingu Zdeňka Gawlika, kde Johna Waynea namluvil Pavel Soukup a bohužel také pod příšerným názvem Pátrači.
Já jsem film viděl poprvé před více než patnácti lety v Ústřední knihovně v Praze a oslovil mě právě svým nejednoznačným hrdinou a zobrazením doby bez příkras s velkým množství vyhrocených psychologických momentů. Troufám si tvrdit, že při každém opětovném sledování lze ve filmu najít další nečekané a silné motivy.
TVŮRCI, HERCI, FORMÁTY:
The Searchers 1956, režie: John Ford, scénář: Frank S. Nugent podle románu Alan LeMay, kamera: Winton C. Hoch, hudba: Max Steiner, střih: Jack Murray, výtvarník: James Basevi, Frank Hotaling, hrají: John Wayne, Jeffrey Hunter, Vera Miles, Ward Bond, Natalie Wood
114 minut, barevný, 2.35:1, 35 mm
SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:
Cinema, 2005, č. 2, s. 103
profil filmu na webu KVIFF - KVIFF | Stopaři
profil filmu na webu BFI - Stopaři (1956) | BFI
Václav Holanec: 99 filmů moderní kinematografie, Albatros 2005, s.12 a 14.
profil filmu na csfd.cz
profil filmu na dabingforum.cz
James Monaco, Jak číst film, Albatros 2004
