V pravé poledne: Když western ukázal zbabělost

Šerif Will Kane (Gary Cooper) se chce po svatbě s Amy (Grace Kelly) vzdát své hvězdy. Právě toho dne má však v pravé poledne přijet do města muž, kterého Kane poslal za mříže, aby si s ním vyřídil účty. Kanea tak čeká perný den, protože dochází ke konfliktům. Nikdo ve městě mu nechce pomoci a Amy chce, aby utekl. Kane však odmítá. Pomůže někdo poslednímu spravedlivému v jeho předem prohraném osamělém boji?

Eastwoodův westernový majstrštyk Nesmiřitelní, měl u vás čtenářů velký úspěch a zamýšlel jsem se nad tím, že pokud jsme ve Filmových klasikách cílili na nejlepší antiwestern, pak by bylo jistě na místě otočit kormidlem i na druhou stranu. Film V pravé poledne je podle mého soudu jedním z nejlepších světových westernů.

Film V pravé poledne byl projektem nezávislého producenta Stanleyho Kramera. Kramer byl proslulý tím, že dokázal natáčet doslova za babku, protože žádný z jeho filmů nepřesáhl náklady jednoho milionu dolarů na výrobu. V padesátých letech už studiový systém nebyl tak striktní jako desetiletí předtím. Kromě tradičních studiových herců, kteří byli doslova jejich majetkem, se řada herců dostala na volnou nohu. V případě Garyho Coopera to bylo tím, že jeho filmy přestaly být magnetem pro diváky a z elitní hvězdy, která byla pravidelně v TOP 10 nejvýdělečnějších herců USA, se začínal stávat v padesáti letech veterán.

Kramer získával peníze od investorů a investor westernu V pravé poledne chtěl do hlavní role jenom Garyho Coopera, protože byl jeho věrným fanouškem. Cooperův obvyklý honorář byl 250 000 dolarů, ale u Kramera souhlasil s 60 000 dolary a potenciálními procenty ze zisku. Pikantní je, že celý štáb dostal vyplaceno na honorářích 35 000 dolarů.

Snímek režíroval původem rakouský rodák Fred Zinneman,který natočil krásné filmy jako Odtud až na věčnost nebo slavné drama Poznamenaní. Zinneman byl najatým profesionálem a o jeho skutečném podílu na filmu panuje řada legend a mýtů. Traduje se, že film byl dost přetáčený kvůli špatným výsledkům testovacích projekcí a onen záhadný investor prý inicioval přetočení několika scén, aby Cooper vypadal drsněji. Zatímco scenárista tyto legendy popírá, pak střihač je potvrzuje. Zinneman byl každopádně za režii nominovaný na Oskara.

Kameraman snímku Floyd Crosby v žádném případě nechtěl pokračovat v tradicích filmů Johna Forda a snímat malířsky rozmáchlé záběry prérií. Jako vzor pro snímání použil staré fotografie z období občanské války se stříbrným nádechem a chtěl oživit jejich náladu pošmourného nebe. Natáčelo se nedaleko San Francisca a i přes snahu o dobovou autentičnost tvůrci udělali ve slavném záběru fatální chybu, když snímali telegrafické sloupy, které tam opravdu nemají co dělat.

Gary Cooper se v průběhu filmu natáčení rozváděl a trpěl bolestmi kvůli zpackané operaci kýly. Přesto se choval neustále jako profesionál a své osobní problémy dokázal proměnit v přednost. Výrazy jeho tváře, kdy prochází osamělým městem, hovoří sami za sebe. Tři měsíce po skončení natáčení také podstoupil operaci bolestivého vředu na dvanácterníku, takže ta neustálá bolest v jeho očích a přimhouřené oči nejsou zdaleka jen důkazem jeho mistrovského herectví. V úloze Willovy ženy se představila Hitchcockova múza Grace Kelly, o které Cooper doslova řekl: „Působí dojmem ženské, která bude k chlapovi chladná, jen dokud jí nestáhne kalhotky, pak vybuchuje jak sopka.“ Herečka se na plátně objevila teprve podruhé a nebyla spokojena ani s platem a už vůbec ne s kritikou, které musela po premiéře čelit. Možná i to byl důvod, proč se nakonec rozhodla pověsit herectví na hřebík a vydat se cestou profesionální princezny Monackého knížectví.

Film proslavila nesmírně působivá a kvalitní hudba Dimitri Tiomkina, který se v Hollywoodu stal jedním z nejpopulárnějších skladatelů. Jak jméno napovídá, byl to rodák z Kremenčuku u Petrohradu v Rusku. Začínal jako skladatel hudebního doprovodu v petrohradských kinech k němým filmům, zejména z francouzské provenience. Politická situace v Rusku však rozhodně nebyla stabilní a Tiomkin, který byl skvěle jazykově vybaven ruštinou, francouzštinou, němčinou a angličtinou se přes předválečný Berlín dostal do Hollywoodu. Tam získal ohromné uznání za složení hudby k hned několika legendárním komediím Franka Capry. Pro V pravé poledne však naprosto změnil styl. Složil píseň Do Not Forsake, Oh My Darlin, která se stala během velmi krátké chvíle evergreenem.V orchestrál ní hudbě pak skutečně popustil uzdu své fantazii a kromě zajímavých motivů nechal filmem několikrát zaznít hudbu i se slovy, což v té době vůbec nebylo běžné.

Film V pravé poledne navozuje dramatickou atmosféru, jak díky skvělé hudbě a slavné písni, tak i za použití vnějších prostředků, jakou je metráž. Čas skutečný je stejný jako filmový a obojí obsáhne 90 minut. Hnidopiši pochopitelně přišli na to, že to není úplně pravda, ale rozdíly jsou spíše kosmetické. V pravé poledne je one man show Garyho Coopera a jeho herecký výkon je doslova strhující. Cooper je prototyp rovného muže. Je správný, drsný, mužný a má smysl pro povinnost.V průběhu filmu však na něj začínají vyplouvat informace, které z něj dělají postavu mnohem složitější a komplexnější.

Testovací projekce dopadla katastrofálně. Obecenstvo znuděně zívalo a filmaři věděli, že mají problém. Mimochodem titulní píseň přinesl Tiomkin až po ní a střihači měli plné ruce práce, aby filmu dodali novou tvář. Hovoří se také o dotáčkách a odstranění některých záběrů, kde měla Grace Kelly hovořit sprostě, ale je těžké rozlišit, co je skutečnost a co jen špatná paměť dotyčných účastníků, protože žádná rozšířená nebo původní verze veřejnosti známa není.

Film se stal po svém uvedení okamžitou senzací. Vydělal na tržbách 18 milionů a jak vidíte v úvodu, setkal se s vřelým přijetím kritiky. V New York Times se píše o filmu, který v rukou talentovaného režiséra boří zaběhnutá klišé žánru. Bosley Crowther vyzdvihuje chytrý jednoduchý scénář, skvělé herecké výkony a pochopitelně skvělý hudební doprovod.

Cooper byl po uvedení filmu dalších pět let komerčním tahounem. Milovníci dobrých konců, pro vás zde příběh končí. Přestože producent Kramer na filmu údajně vydělal, již o rok později podepsal smlouvu se společností Columbia a s nezávislou produkcí nadobro skončil ve prospěch studiového systému a scenárista Foreman musel až do konce 70. let vycestovat kvůli politice do Británie, kde však napsal ještě takové filmy jako Most přes řeku Kwai nebo Děla z Navarone. Úplně rehabilitovaný byl až mnohem později.

V Československu se film hrál v běžné distribuci až v šedesátých letech, kdy se komunističtí úředníci rozhodli divákům zprostředkovat americké westerny. Je třeba podotknout, že westerny byly v 50. a 60. letech žánrem č. 1 a diváci po nich byli skutečně hladoví. V pravé poledne se tak hrál společně v první vlně premiér filmů jako Sedm statečných nebo ještě výrazně starší Velká země s Gregory Peckem. Táta mi vyprávěl, jak měl z tohoto filmu na velkém plátně oči doslova na vrch hlavy. A nebyl sám. V kinech v Československu film navštívilo 5,5 milionu diváků! V roce 1984 se dokonce dočkal obnovené premiéry v kinech s novými filmovými kopiemi a novou propagační kampaní.

Zatímco v USA byl film autory, zejména scenáristou Carl Foremanem zamýšlen jako skrytá alegorie na hollywoodskou černou listinu a nechvalně proslulý mccarthyismus (strach lidí zastat se pronásledovaných kolegů), v socialistickém bloku byl film přijat jako generální obžaloba morálního úpadku západního světa. Film ostře odsoudil herec John Wayne, ale když Gary Cooper dostal Oskara za tento film a nemohl si jej ze zdravotních důvodů převzít (z obavy před ztrátou práce tajil před lidmi rakovinu), z ryzího přátelství Cooperovi Oskara na slavnostním předávání přijal a pronesl děkovnou řeč.

V dobách československých kin se film promítal výhradně v původním znění s českými titulky. Dabing vznikl až po revoluci, kdy Garyho Coopera namluvil Ladislav Frej a Grace Kelly Sabina Laurinová. Podle dabingfora je tento dabing diváky vysoce hodnocen. Já jsem film viděl poprvé v německém dabingu v knihovně během mého studijního pobytu na Technické univerzitě v Drážďanech a byl mimořádně dobrý. Z mého úhlu pohledu je V pravé poledne jeden z nejlepších westernů vůbec a jeho odkaz je vidět i v řadě dalších filmů různých žánrů jako třeba ve sci-fi Outland s Seanem Connerym, který je nepřiznaným remakem tohoto filmu ve vesmíru.

TVŮRCI FILMU A OCENĚNÍ:

High Noon, USA 1952

režie: Fred Zinneman, scénář: Carl Foreman, střih: Elmo Williams, hudba: Dimitri Tiomkin, kamera: Floyd Crosby, hrají: Gary Cooper, Grace Kelly, Thomas Mitchell, Katy Jurad, Lloyd Bridges

Oskar za herecký výkon (Gary Cooper), hudbu, píseň, střih, nominace na Oskara nejlepší film, režie, scénář, Cena newyorské filmové kritiky za film; film vybrán do národního ochranného fondu USA (1989)

délka: 85 minut, formát: 1.37:1, 35 mm, černobílý (existuje i kolorovaná verze)

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ: