Dobyvatelé ztracené archy: Útěk ze šedi totality

Jižní Amerika, 30. léta. Dr. Jones (Harrison Ford) se s pomocí domorodých indiánů pro pracoval až k vzácnému artefaktu ukrytému v jeskyni. Cesta k němu je plná nástrah a důmyslně zkonstruovaných pastí. Ví, že si ho nemůže jen tak vzít, protože pod ním je mechanismus reagující na hmotnost. Odsype proto trochu písku z váčku u kapsy a podle oka zamění předmět za pytlík. V tu chvíli odevšad začnou vystřelovat šípy, rozpohybuje se ohromný balvan a Dr. Jones musí utíkat. Když se z pasti dostane ven a stane v bezpečí před jeskyní, stojí tam už francouzský archeolog Belocq (Paul Freeman), který mu artefakt ukradne. Dr. Jones se vrací domů s nepořízenou, ale tam už na něj čeká zpravodajská služba, která má pro něj úkol. Najít starozákonní archu úmluvy dřív, než se jí zmocní všehoschopní nacisté.

„Indiana Smith, to bude trhák,“ řekl George Lucas a Steven Spielberg odpověděl: „Nápad je to dobrej, ale lepší bude Indiana Jones.“ A jak řekli, tak udělali. Dva přerostlí kluci George Lucas jako producent a spoluautor námětu a režisér Steven Spielberg připravili na rok 1981 dobrodružný film Dobyvatelé ztracené archy, který se alespoň z mého hlediska přiblížil k pomyslné metě dokonalé filmové podívané.

Archeolog pátrající po tajemném artefaktu archy úmluvy v podání Harrisona Forda spojuje sympatickou rodokapsovou béčkovitost s rafinovaným scénářem a Spielberg ve filmu hýří spoustou zábavných režijních nápadů. Už od úvodní scény v pralese a skvěle přehrávajícího Alfreda Moliny divák okamžitě pozná, zda je to jeho šálek čaje a jestli chce na takovou hru přistoupit. Zjevná inspirace Jamesem Bondem a klasickými dobrodružnými filmy ze zlaté éry Hollywoodu přinesla své ovoce. Spielberg se nikterak netajil tím, že usiloval o zfilmování alespoň jednoho příběhu svého oblíbeného agenta s povolením zabíjet, ale než se jeho iniciativa vůbec dostala na pořad dne, řekl mu Lucas něco ve stylu: „Proč by ses někomu vnucoval? Udělejme si Bonda po svém.“ A rozhodli se, že bude vtipnější, když to Indiana Jones, na rozdíl od Bonda, vždy pořádně schytá.

Kladení neustálých překážek i do zdánlivě jednoduchých úkolů však přineslo své ovoce. Když vymysleli koncept svého vysněného dobrodruha, přemýšleli, který herec by byl ideální pro jeho ztvárnění. Sex symbolem Ameriky byl zrovna Tom Selleck ze seriálu Magnum, ale i když měl Spielberg v Universalu dveře jinak otevřené, tak seriálová produkce byla vůči své hvězdě velmi přísná a on tak musel odmítat jednu hereckou úlohu za druhou, což ho po skončení seriálu připravilo o velmi slibně rozjetou kariéru u filmu. Když si Spielberg s Lucasem sedli k večeři, položili si otázku: „Kdo by byl nejlepší Indiana Jones?“ a Spielberg řekl: „Harrison Ford je Indiana Jones,“ a Lucas přikývl, protože věděl, že jeho kamarád má pravdu.

Jenže jestliže Ford s Lucasem vycházel skvěle na filmu Americké graffiti, pak po Hvězdných válkách věděl, že spolupráce s ním není procházka růžovým sadem. Lucas byl sice velice schopný organizátor, ale na place sebejistý nebyl a komplexy si vyléval na hercích. Když si Spielberg s Lucasem ujasnili, že režírovat bude právě prvně jmenovaný, byl Ford rozhodnut roli okamžitě přijmout. Spielberg s Lucasem byli nadšení, ale brzy začaly kreativní spory ohledně natáčení filmu. Zatímco Spielberg chtěl všechno natočit v reálu a mít záběry v kameře, Lucas si ve své trikové společnosti plánoval na filmu udělat jméno. Když však angažovali zkušeného kameramana Douglase Slocomba, bylo jasné, že na technické hračičky může Lucas zapomenout.

Spielberg si sice oddechl, ale poněkud podcenil autenticitu některých lokací. Když přijeli do Maroka, kde zažíval Lucas peklo s Hvězdnými válkami, zjistil Spielberg, že je tam vedro k zalknutí. Zasedl proto k harmonogramu natáčení a z šesti týdenního natáčení ve vedru udělal čtyři a půl a nechyběl ani jeden záběr. To sice lze s vypětím sil logisticky zvládnout, ale příliš to neprospěje lidem. Jedna z nejvtipnějších scén filmu, kdy Indiana Jones zastřelí na tržišti pistolí fakíra s mečem je spojená s půvabnou anekdotou, která je ovšem přímým důsledkem hektického pracovního tempa.

Harrisonu Fordovi bylo mimořádně zle a proto místo akce popsané ve scénáři, kde byl napínavý souboj na meče s fakírem, Ford intuitivně soka zastřelil revolverem u pasu. Spielberg, který okamžitě vycítil gag formátu Bustera Keatona, při dalším opakování Fordovu invenci zanechal. Spielberg jako jeden z mála tvůrců vždy zůstává věrný improvizačním nápadům svých spolupracovníků. Po dotočení scény se ukázalo, že Ford musí na operaci, takže uspořený čas mohl využít na mimořádně krátkou rekonvalescenci. Zbytek filmu Ford dohrál s vypětím sil, ale ukázal se jako špičkový profesionál, který si je vědom toho, že s ním stojí a padá práce stovek lidí.

Při sledování záběrů z natáčení si nelze nevšimnout, že Spielberg je ve svém živlu. Potápí se v divoké řece, nechá na sebe střílet šípy, zkrátka je vidět, že si natáčení užívá jako kluk a svou energií strhává na svojí stranu všechny spolupracovníky. Pro slavnou scénu, kdy Indiana Jones padá pod kola náklaďáku, pozval kaskadéra, který si chtěl tento psí kus vždycky zkusit, ale naposledy se mu to nepovedlo. U Spielberga si mohl složit reparát. Slocombe navrhl náklaďák upravit tak, aby se zvedla kastle a do prostoru pod autem se vešel jak kaskadér, tak kamera. Při sledování této scény si nelze nevšimnout nápadné podoby s westernem Johna Forda Přepadení. Nervózní Spielberg vybral kus hladké cesty, rekvizitáři ručně vysbírali i drobné kamínky a řidič opatrně projel. Scéna se povedla hladce a ve filmu vypadá impozantně. Slocombe byl kameramanský mazák, narodil se v roce 1913 a všechny uváděl do rozpaků, když Spielbergem zinscenované záběry okamžitě bez jakýkoliv měření natočil. A pokaždé i v temných prostorách měl všechny záběry ostré. Jeho kameramanská virtuozita byla v branži proslulá a dovedla ho třeba i do poroty na MFF v Cannes.

Spielberg původně točil vedlejší produkt, malý laciný snímek k ukrácení dlouhé chvíle, ale vzhledem k tomu, že několikanásobně překročil rozpočet a natáčení se stejně jako při Čelistech prodloužilo, bylo potřeba, aby film vydělal značné peníze. Spielberg byl nervózní z toho, že jeho poslední film 1941 byl drahý propadák a řada lidí mu přála neúspěch. Obavy se však ukázaly lichými. Film se stal nejvýdělečnějším titulem roku 1981 a celosvětově vydělal z již tak vysokých 18 milionů dolarů za výrobu naprosto neuvěřitelných 384 milionů dolarů a na videotrhu dalších 400 milionů dolarů.

Film byl uveden se zpožděním i v Československu v polovině osmdesátých let. Kritici komunistického tisku filmu vyčítali, že jde o typický produkt amerického komerčního průmyslu. Označovali ho za povrchní podívanou, která diváka odvádí od reálných společenských problémů k levnému dobrodružství. Ani ti nejzarputilejší kritici však nemohli upřít Stevenu Spielbergovi absolutní řemeslnou genialitu. Oceňovali tempo vyprávění, střih a triky, byť s dodatkem, že jde o „vypočítavý kalkul na efekt“. Režimu se sice hodilo, že hlavními záporáky jsou nacisté (což byl jeden z důvodů, proč film cenzurou vůbec prošel), ale kritika i tak varovala před tím, aby diváci nebrali historii příliš na lehkou váhu skrz hollywoodské pohádky. Divákům to bylo šumafuk a kina vzali pomyslným útokem. Film navštívilo v kinech bezmála 1,9 milionu diváků do roku 1989 a jestli si dobře pamatuji měl nepřístupnost do 15 let.

HERCI, TVŮRCI, FORMÁTY

Dobyvatelé ztracené archy

USA 1981, Raiders of the Lost Ark režie: Steven Spielberg, scénář: Lawrence Kasdan, hudba: John Williams, kamera: Douglas Slocombe, střih: Michael Kahn, hrají: Harrison Ford, Karen Allen, Paul Freeman, Donald Lacey, John Rhys – Davies

Oskar za výpravu, vizuální efekty, střih, zvuk, nominace na Oskara – film, režie, hudba, kamera, zvláštní uznání na Oskarech za střih zvukových efektů, film vybrán do národního ochranného fondu USA (1999)

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ:

profil filmu na imdb.com