Doznání: Film o procesech komunisté zakázali

Film:

1951, Praha. Artur London (Yves Montand) je přesvědčený komunista židovského původu, který má prominentní funkci, prominentní vilu, francouzskou manželku Lisu (Simone Signoret) a právě velký problém. Aniž by mu do očí kdokoli cokoli řekl, není přizván na důležitou schůzku s ministrem. Od svých přátel se dozví, že jsou postupně zatýkáni lidé s vazbami na jistého amerického špiona, kterého znal London. A při cestě do práce si přijedou i pro něj. Dostane pásku přes oči, je mu sebrán civil a uvězněn do vazební věznice, kde je podroben cílenému psychickému teroru. Má se doznat, ale k čemu?

Film Doznání vznikl podle stejnojmenné knihy Artura Londona, která zachycuje autentické svědectví jednoho z protagonistů monstrprocesu se „spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského, Milady Horákové a řady dalších v listopadu 1952. Film natočil vynikající režisér řeckého původu žijící v Paříži Costa-Gavras.

London byl interbrigadista, účastník francouzského Hnutí odporu (krycí jméno Gérard) a posléze náměstek ministra zahraničních věcí, který v autobiografické knize popsal své zážitky a nový náhled na komunistickou stranu. Je zajímavé, že rukopis knihy přivezl London do Prahy v den, kdy tam vjely sovětské tanky. Kniha ovšem v roce 1969 skutečně vyšla, jenže film, který se měl točit na Barrandově se musel z nad slunce jasných důvodů nakonec točit ve Francii. Film obsahuje řadu věrných detailů, včetně skutečnosti, že Slánského popel rozprášili estébáci na náledí, když se zasekli na silnici. Jak jsem se od pamětníků dozvěděl, tato skutečnost vzbudila mezi vysokými funkcionáři KSČ značné rozrušení, protože se domnívali, že o tom nikdo neví.

Natáčení dramatických hraných filmů z našich moderních dějin přináší mnohá úskalí. Československý státní film točil historické látky do roku 1989 podle pokynů z Moskvy a zahraniční filmaři natáčeli na základě financování produkčních struktur. Asi si nebudeme nalhávat jak to chodilo.

Yves Montand se na roli skutečně soustředil a jeho výkon je naprosto mimořádný. Během šesti týdnů zhubnul deset kilogramů a celkem během natáčení zhubl o dvanáct a půl kilogramu, takže jeho podoba ve filmu není jen špičková práce maskérského oddělení. Další hvězda filmu, Simone Signoret ve filmu rozhodně není do počtu a i její přesvědčená komunistka Lisa rozhodně patří k nejlepším rolím v její kariéře.

Doznání nelze vnímat jako obžalobu komunismu, ostatně jeho smyslem v době uvedení bylo spíš přesvědčit zapálené francouzské levičáky o tom, že jejich tolik propagovaný ideologický směr sice má své mouchy, ale rozhodně se dá reformovat. To je pro mě naprosto nepřípustné. Komunismus se reformovat nedá, je to zločinecká ideologie stejně jako nacismus. Velkým přínosem je ovšem ukázání přesvědčovacích metod státní bezpečnosti bez příkras.

Přínos Doznání je v ukázání hrůzných z Moskvy řízených procesů v porobených zemích, Československo v té době dobrovolně poslouchalo příkazy z Moskvy, na mezinárodní scéně vystupovalo proti Západní Evropě a USA a rozhodně to nikdy nebylo jako já pán, ty pán, a to tento film velmi cenně připomíná. Film ukazuje odsouzeníhodné chování všech postav, v čele se samotným Londonem, který ostatně v retrospektivní scéně sám zvedne ruku pro trest smrti kolegy po procesech v Maďarsku.

Ačkoli film v našich kinech uvedený v době premiéry nebyl, neznamená to, že by o něm komunističtí novináři nepsali nebo ho dokonce neviděli. Jistě, že ho viděli. Vždycky se totiž dívali na to, co by mohlo lid podnítit k revoluci. Ostatně tolik vzývaná revoluce je pro komunisty zaklínadlo, ale sami se jí bojí jako čert kříže. Vědí totiž, že revoluce požírá své děti. Dovolte mi pár ,,pěkných“ citací z komunistického tisku. ,,…pošpinění socialistických zemí a především Sovětského svazu..“ ale i ,,…vtíravá reklama a chvalozpěvy v buržoazním tisku naplňují kina i kasy…“ a konečně ,,…film sehrává svou rozbíječskou roli v procesu sjednocování levicových sil…“.

Film má dovětek sestavený ze záběrů srpnové okupace roku 1968. Československou premiéru měl film až 17. ledna 1990 v kině Praha za účasti Jorge Sempruna, Costy-Gavrase, Yvese Montanda a Lisy London.

HERCI, TVŮRCI, FORMÁTY:

L´Aveu, Francie/Itálie, 1970, režie: Costa-Gavras, scénář: Jorge Semprún, kamera: Raoul Coutard, hudba: Giovanni Fusco, střih: Francoise Bonnot, hrají: Yves Montand, Simone Signoret, Gabriele Ferzetti, Francois Marthouret, Michel Beaune, Michel Robin, Jean Bouise, Guy Mairesse

139 minut, barevný, 35 mm, barevný

nominace na BAFTA – nejlepší zahraniční film

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:

SLANINA, Ondřej. Slavná románská filmová klasika. Praha: Charon media, 2021. ISBN 978-80-90497-54-2.