Noc na Karlštejně - muzikál, který milujeme

Hrad Karlštejn je vyhlášeným reprezentativním sídlem Karla IV. (Vlastimil Brodský) a slouží výhradně k jeho odpočinku. Vzhledem ke sňatkové politice a skutečnosti, že většina Karlových žen byly ženy svérázného charakteru, jedna byla třeba „lamželezo“, si chtěl také jednou za čas užít klidu a třeba se jen pomodlit v kapli a pokojně rozmlouvat se svým mentorem Arnoštem z Pardubic (Karel Höger). Jenomže jeho mladá novomanželka (Jana Brejchová) by si také ráda dopřála císařovy pozornosti, protože jeho soustředěnost jí brání v možnosti se s ním intimně sblížit. A jako každá o dost mladší žena neváhá své myšlenky uvést v čin. Společně s dobromyslnou komornou se dostanou až za brány hradu, jenže v té samé chvíli je tam i další mladá žena (Daniela Kolářová), která má stejné účely nikoli s králem, ale s jeho zbrojnošem (Jaromír Hanzlík). Veselý příběh se zpěvy a tanci může začít.

Klíčový motiv celého příběhu je postavený na historickém mýtu kroniky Václava Hájka z Libočan, že na Karlštejn nesměly ženy. To je historicky vyvráceno pro nepřesnost, ale přesto určitý zákaz žen na Karlštejn ve středověku skutečně platil. Týkal se ale pouze prostorů u korunovačních klenotů a svatých relikvií a byl určen v podstatě všem. V případě této historické muzikálové komedie je ale využit pro děj naprosto výborně a funguje jako hnací motor pro zábavné téma ženské odvahy a rebelské touhy po lásce navzdory zažitým zvykům. S tímto dosud nepříliš rozebraným motivem se setkáme i u dalších Podskalského brilantních komedií Světáci, kde se seznamují s fasádníky lehké dívky z okraje společnosti a Kam čert nemůže nadpřirozené romanci o akční dívce balící upnutého výrazně staršího psychiatra.

Noc na Karlštejně se sice jeví jako film apolitický a oddechový, ale opak je pravdou. Studiový a centrálně řízený mediální svět podléhající diktátu ÚV KSČ po vzoru nacistické propagandy, kterou na oko opovrhoval, ale zejména právě v mediální politice se jí řídil, odmítl tolerovat, aby otce vlasti Karla IV. hrál herec s židovskými rysy Vlastimil Brodský, který měl navíc v trezoru filmy Farářův konec a Všichni dobří rodáci.

Zdeněk Podskalský si ale postavil hlavu a Brodského do filmu prosadil. Nejpikantnější na celé věci je skutečnost, že ve filmu byla původně role Ofky určená i Podskalského ženě Jiřině Jiráskové. Ve filmu ji nakonec ztvárnila Slávka Budínová. Pan Brodský se měl s Jiřinou Jiráskovou dle vlastních slov oženit a dokonce došlo i na oběd u její maminky, nicméně ze sňatku nakonec sešlo, a to díky jeho zdravotním problémům fyzického, ale i psychického charakteru. Jsem si téměř jistý, že neobsazení z politických důvodů je v tomto případě opakovaný mýtus, o čemž mě utvrdil můj kamarád a společný známý samotného režiséra Podskalského historik umění Jiří Dvorský. Buď jak buď, obsazení této dvojice nebylo při nejlepší vůli možné a Podskalský z mého pohledu provedl jedinou lidsky správnou věc, že nedráždil hada bosou nohou.

Mě osobně ovšem mrzí neúčast Jana Wericha, který měl ve filmu hrát purkrabího, jehož roli nakonec převzal Jaroslav Marvan. A zde už politické obsazení fungovalo zcela určitě, protože v této době od Wericha pracovníci Národní galerie lákali obrazy pro zápůjčky na zahraniční výstavy, aby mu je pak komunistická STB v divizi zahraničního obchodu zabavila a prodala na aukcích v Londýně nebo Amsterdamu. Když jim je nechtěl odevzdat, tak mu jednoduše omezili pracovní nabídky a prodat ho donutili.

Každopádně filmové obsazení je skutečně fenomenální a s přibývajícími lety nestárne. Karel Höger jako Arnošt z Pardubic sice možná nebudí úplně muzikálový dojem, nicméně ono si také nelze utahovat ze všeho, zvláště pokud se jedná o tak výraznou osobnost českých kulturních a politických dějin. Vážný a vznešený císař Karel IV. je také v kontrastu s humornými milostnými zápletkami a převleky, přestože jsem si téměř jistý, že podle anket největší Čech humorem rozhodně neoplýval, ba naopak. O zábavu, v duchu ryze lidové, se však měrou vrchovatou stará dvojice Miloš Kopecký a Waldemar Matuška, který se pro roli krále Petra snad narodil. Herecké a pěvecké výkony jsou ve svém celku v celém filmu vzácně vyrovnané, a to i za tehdy obvyklou cenu, že některé herce nazpívali profesionální zpěváci, konkrétně třeba Janu Brejchovou nazpívala Helena Vondráčková.

Film zaujme fantasticky zvládnutou technickou stránkou, ačkoli je pochopitelně otázkou do diskuse, do jaké míry jsou autoři hudby a kamery technici a do jaké umělci. U těchto dvou filmařských oborů je ta hranice mimořádně tenká a v případě Noci na Karlštejně to platí dvojnásob.

Za kamerou stál věhlasný kameraman Jaroslav Kučera, jehož tvorbu obdivovali filmaři z celého světa. Technická virtuozita s jakou dovedl ve filmu zobrazit středověký jarmark, noční scény nebo kvetoucí jarní krajinu, je skutečně obdivuhodná a je třeba si uvědomit, že takových obrazů dosahoval ryze optickými a invenčními nápady bez užití současných postprodukčních procesů, které mohou drobné nedostatky kamuflovat. Mimochodem na filmu se jako odborná poradkyně podílela i naše přední historička umění Dobroslava Menclová.

Důvodem proč si tento film oblíbily miliony diváků několika generací, je ovšem zejména skvělá hudba Karla Svobody, který má v tomto filmu neoddiskutovatelný pomník mistrovského skladatele filmové hudby, a to navzdory tomu, že Noc na Karlštejně by mělo mít hudbu gotickou a ta je bez pochyby pozdější renesanční. Jen jmenujme písně: „Do věží“, „Lásko má já stůňu“, „Ten kdo nedumá“, „Kdypak tetřevi hon prohrají“, „Je v tom něčí dcera“, „Jede král“, „Když mám tekutou révu“. Autorem textů písní je Jiří Štaidl, tedy předčasně zesnulý bratr Ladislava Štaidla.

Film vidělo do konce roku 1989 bezmála 1, 4 milionu diváků a další mnoho milionů na televizních obrazovkách. Dočkal se i několikerého jevištního zpracování a dodnes se hraje na zámku hradu na Karlštejně. Komunistická kritika film nemilosrdně sestřelila jako pohádkový kýč, který nesahá Starcům na chmelu ani po kotníky. Režiséra označila za málo pokrokového a filmařsky nepříliš odvážného. Po padesáti letech můžeme směle říct, že čas jim za pravdu rozhodně nedal.

Noc na Karlštejně je zdařilý film, který je ukázkou bezchybné profesionality a důkazem, že má česká kinematografie opravdové perly i v muzikálovém žánru.

TVŮRCI, HERCI A FORMÁTY:

1974, režie a scénář podle divadelní hry Jaroslava Vrchlického: Zdeněk Podskalský, hudba: Karel Svoboda, kamera: Jaroslav Kučera, střih: Zdeněk Stehlík, hrají: Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, Karel Höger, Daniela Kolářová, Jaromír Hanzlík, Waldemar Matuška, Jaroslav Marvan, Slávka Budínová

84 minut, 1.37:1, 35 mm, barevný

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY: