Tři muži na zabití: Drsný Delon, jak ho ČSSR milovala

Profesionální hráč pokeru Michel Gerfaut (Alain Delon) se vrací v noci domů svým autem, když v lese nalezne těžce zraněného muže. Odveze raněného do nemocnice. Později však vyjde najevo, že muž v autě byl kromě jiného i střelen a na následky zranění v nemocnici zemřel. Od té chvíle jde Gerfautovi o život, aniž by tušil proč. Když se jde koupat se svou mladou půvabnou přítelkyní, pokusí se ho dva muži utopit. Gerfaut bude muset zjistit koho vlastně do nemocnice přivezl a jak z této lapálie ven.

Jak vidíte základním motivem je typický Hitchcockův motiv nesprávného muže. Gerfaut však není typickým hitchcockovým hrdinou. Jeho postava je hráč pokeru, pochybná existence, člověk, který si živobytí obstarává hazardem, a tak by ho vlastně nemělo ani překvapit, že se dostane na scestí. A po pravdě, ono ho to nepřekvapí. Tam, kde byl Hitchcock elegantní a natáčel ve svých klasických filmech spíše salónní vraždy nebo alespoň rafinované smrti je Delon velmi drsným hrdinou, který se s protivníky příliš nepáře.

Francouzská škola kriminálního thrilleru v tomto filmu bez problémů překonává v násilných scénách řadu snímků hollywoodské tvorby té doby. Tři muži na zabití je vlastně klasickým snímkem film noir, hlavní hrdina má po boku sympatickou krasavici a jedno z jejích krásných ňader jí drtí v pravé ruce zatímco v druhé ruce drží nabitý revolver a mezi zuby cedí drsné hlášky.

Jak jste právě pochopili Tři muži na zabití nejsou žádným politickým nebo kriminálním thrillerem na vážné téma, ale mimořádně dobře odvedenou kvalitní zábavou, která se drží v mantinelech drsné školy. A když myslím drsné, tak myslím opravdu drsné. V tomto filmu se střílí do hlavy pěkně zblízka, muži se podřezávají v koupelně během společenského rozhovoru vrahů s ženou hlavního hrdiny a vraždy se konají čistě na zakázku a z rozkazu bez viditelného potěšení. To je rozdíl mezi Hollywoodem a Francií. Tam, kde v Hollywoodu stříká krev a tvůrci si libují v místy až nechutném grafickém znázornění jsou Francouzi mnohem sofistikovanější.

Dochází ke hře nervů, černého humoru, pro románské národy typického střílení z jedoucí motorky a pochopitelně dojde i na erotiku, která se však tradičně koná vkusně a nenuceně. Tu obstarává velmi půvabná italská modelka Dalila Di Lazzaro. Delon snímek i produkoval a nutno dodat, že film patří komerčně k jeho největším úspěchům. Ve Francii snímek vidělo v době premiéry přes dva miliony diváků a dodnes je tam považován za jeden z hercových filmových vrcholů. Ohromný úspěch měl však po celé Evropě a třeba v Československu ho viděl solidní milion diváků.

Musím se každopádně přiznat, že si na pana Delona dlouhodobě velmi trpím a četl jsem několik jeho biografií, byť Delon žádnou nenapsal. Za komančů vyšla překladová monografie od nějakého pisálka z NDR a to bylo absolutní peklo, mnohem zásadnější je ovšem kniha od francouzského investigativního novináře Bernarda Violeta Tajemný Delon, kterou chtěl Delon bez přečtení soudně zakázat. To se mu nepodařilo a ta kniha je velmi zdařila a vůči Delonovi výrazně laskavější než ten pamflet z NDR. Každopádně i časopis Kino informoval o Delonově veleúspěšném podnikání v řadě odvětví, o to víc mě pobavila filmová hláška, kde se hovoří o tom, že ačkoli měla jeho postava továrnu na motorky, stále se věnuje pokeru.

Film reflektuje i skutečný Delonův život a myslím si, že v době uvedení filmu se muselo obecenstvo u této scény jistě zasmát. Ostatně Delon nepodnikal ani zdaleka jen ve filmech a v zábavním průmyslu. Koncem sedmdesátých let založil společnost na výrobu parfémů a deodorantů a její značka AD napodobovala monogram německého renesančního malíře a zlatníka Albrechta Dürera. Dále byl majitelem rozsáhlé sbírky výtvarného umění a starožitností, sbíral třeba obrazy Rembrandta a podnikal i v letecké dopravě. Jeho aktivity se kromě Francie soustředily i na Japonsko, kde byl obrovskou hvězdou.

Režisérem filmu byl tradiční Delonův režisér Jacques Deray, který s ním do té doby natočil třeba psychologický Bazén, Borsalino a spol. nebo Příběh policajta. Deray byl bezesporu velmi zkušený řemeslník, co se týká kriminálních filmů a ve své době uznávanou autoritou v oboru, o čemž svědčí i jeho předsednictví v porotě na M F F v Cannes nebo účast na řadě prestižních áčkových filmových festivalech.

Snímek koupila Ústřední půjčovna filmů do distribuce v roce 1982. V československých kinech ho viděl víc než milion diváků, což z něj udělalo jeden z nejúspěšnějších západních filmů té doby. Právě tento film u nás stvrdil hvězdnou auru Alaina Delona jako neohroženého, drsného, ale spravedlivého osamělého střelce. Pro socialistického diváka šlo také o vzácný záblesk prvotřídní západní akce a luxusních aut (v čele s ikonickou honičkou v Lancii Gamma).

Ikonická scéna, kdy se dva zabijáci pokusí Delona utopit v moři na pláži v Trouville-sur-Mer, se točila bez kaskadérů. Delon si potrpěl na autenticitu a rvačku ve vlnách absolvoval sám. Štáb měl na břehu připravené záchranáře, protože moře bylo ten den velmi neklidné. Jestli byl na břehu i starý Brůna, anály taktně mlčí.

Mimochodem toto je jeden z mála filmů, který nebyl za totality nadabován. Běžel pouze s českými titulky. Následně film nadabovali bratia Slováci jako Traja muži na zabitie a dnes si film můžete pustit jak v originální verzi s českými titulky, tak s velmi slušným, ovšem až porevolučním českým dabingem, kde pana Delona dabuje pro mě bezkonkurenčně nejlepší hlas pro tohoto herce patřící Pavlu Trávníčkovi. Tři muži na zabití jsou typickým francouzským cinema du samedi soir, tedy filmem na sobotní večer a dodnes jsou jedním z těch vůbec nejlepších.

TVŮRCI, HERCI, FORMÁTY:

Francie 1980, Trois hommes á abattre, režie: Jacques Deray, scénář: Jacques Deray a Christopher Frank podle románu Malý modrý ze západního pobřeží – Le petit bleu de la cite ouest od Jeana-Patricka Manchetta, kamera: Jean Tournier, hudba: Claude Bolling, střih: Isabella Garcia Herreros, hrají: Alain Delon, Dalida Di Lazzaro, Pierro Dux, Michel Auclair, Simone Renant

90 minut, 1.66:1, 35 mm, barevný

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:

SLANINA, Ondřej. Slavná románská filmová klasika. Praha: Charon media, 2021. ISBN 978-80-90497-54-2.