Beru nad 132 tisíc měsíčně, ale s daní o 8 % vyšší než jiní. Jestli mi to přijde fér? Ne, nepřijde

Honza je můj známý. Pracuje jako obchodní manažer v IT oblasti především pro německý trh. Bydlí s rodinou v Praze. Jeho mzda se pohybuje někde ke sto padesáti tisícům měsíčně. Netvrdí, že je to málo. Na druhou stranu si už na nějaký standard ale zvykl a úplně za vodou se také necítí. Jen když za bydlením jde téměř třetina jeho měsíčního platu.

Od 1. 1. 2024 se mu navíc ještě trochu přitížilo. A to spolu se všemi těmi, kteří disponují vyššími měsíčními příjmy. Ti sice stále tvoří jen minoritu naší populace, přesto to tentokrát „odnese“ více lidí než rok předešlý. Novou úpravou se totiž do kategorie „bohatý“ dostává více vysokopříjmových osob. To byl vlastně i jeden ze zamýšlených důsledků této akce MFČR.

Zvýšení daně z příjmu fyzických osob je jeden z bodů, který byl navržen a následně schválen v rámci konsolidačního úsporného balíčku současnou vládou. Zóna příjmů, v rámci které se nově platí 23% sazba daně, bude nově začínat na trojnásobku průměrné mzdy. Minulý rok to byl čtyřnásobek.

Tedy v případě mého kamaráda Honzy, cokoliv vydělá nad rámec trojnásobku průměrné mzdy (ta je pro rok 2024 stanovena na 43 967 Kč) odvede z toho místo 15% daně daň o 8 % vyšší – tedy 23%. Zjednodušeně řečeno. Záleží samozřejmě také na výši příjmu za celý rok. Podrobněji si proto můžete problematiku prostudovat např. v tomto článku. Pro účely našeho uvažování ale postačí informace, že výdělek nad 131 901 Kč je zdaněn vyšší sazbou.

Honza byl první člověk, se kterým jsem o této „nespravedlnosti“ mluvil. Nejvíce se mu nelíbilo vyjádření samotného ministerstva financí. A to konkrétně věta: „Jde o solidární krok, aby se i vysokopříjmoví zaměstnanci více podíleli na konsolidaci veřejných financí.“ Dlouho jsme o tom spolu mluvili. Neměl by problém, kdyby se mu část mzdy zdanila na pomoc lidem, kteří se narodili nějak zdravotně znevýhodnění. Nebo kdyby jeho peníze přímo pomohly matkám samoživitelkám, které se do svízelné situace nedostaly vlastní vinou. Ale na „konsolidaci veřejných financí“? Není to zodpovědnost vlády? A ne jeho?

Osobně nepatřím do zmíněné skupiny bohatých, ale také si dovolím nesouhlasit. Jen když si vzpomenu na diskuzi ohledně konsolidačního balíčku mezi politickými stranami. Která s trochou nadsázky probíhala následovně: „Když vy nechcete zdanit víno, tak my zase knihy.“ Miliarda sem, miliarda tam. Přidám k tomu neschopnost státu rychle digitalizovat, budovat kvalitně a rychle infrastrukturu a další nedostatky, které často zmiňuje ekonomka Matesová. Proč by pak měli být bohatí těmi, kteří vyšším zdaněním svých mezd pomáhají financovat a narovnat něco, za co vlastně nemohou.

Na druhou stranu také souhlasím s tím, že solidarita je jakousi cností, kterou je dobré pěstovat. Naše společnost je vystavěna na křesťanských hodnotách (odsuzujeme krádeže, vraždy atp.). Pak je tedy i princip solidarity něčím, o co bychom se měli snažit. Na vyšší zdanění bohatých jde tak pohlížet i s odvráceným pohledem od vlády. Vnímat můžeme vyšší zdanění jako tok peněz do státní kasy, která například sociálně slabším skupinám pomáhá a má na to pomáhat. To, jestli to stát dělá efektivně nebo ne, už vlastně nemusí být moje/naše zodpovědnost.

Téma vyššího zdanění je pro mě ale přesto neustále něčím kontroverzním. V principu s ní souhlasím, ale nelíbí se mi, jak je celé téma prezentováno. Nelíbí se mi, že peníze jdou do státní kasy a nikoliv na pomoc jednotlivým konkrétním rodinám a lidem napřímo. Mám za to, že by se pak bohatší vnitřně méně bouřili a lépe by přijali fakt, že na ně daň dopadne silnější rukou než na ty nízkopříjmové.