Jsem bohatý a podle státu mám být více solidární. Trest, nebo spravedlnost?

Ne že bych já osobně byl bohatý, to určitě nejsem, spíše se řadím do skupiny takového středního průměru. Není to na nějaké vyskakování, ale stěžovat si by též nebylo na místě. Na druhou stranu se ovšem umím vcítit do člověka, který by měl být podle jakýchsi měřítek více solidární, a to jen díky tomu, že nebyl se svým životem spokojený a rozhodl se to změnit. Pár takových lidí i osobně znám a vím, kolik úsilí jim dalo vybudovat to, co mají dnes. Ale co ve skutečnosti znamená být solidární?

Solidarita je krásné slovo, ale v kontextu vyšších daní pro bohaté nebo vysokopříjmové, protože jen to, že mám větší příjem, než je průměr neznamená zákonitě, že jsem bohatý, získává poněkud hořký nádech. Vždyť přece logicky ten, kdo vydělává víc, odvádí státu podstatně více peněz než lidé s nízkým nebo průměrným příjmem. Pokud takový člověk vlastní například nějakou firmu, tak zákonitě generuje další daně, jako je DPH, a dokonce může vytvářet pracovní místa. Není to snad dostatečná solidarita směrem k naší společnosti?

Ptám se, proč bychom měli, jakkoliv více tyto lidi penalizovat jen za to, že strávili například dlouhé hodiny studiem na vysoké škole, nebo že sami riskovali vše jen proto, aby uskutečnili svůj podnikatelský záměr? Není to spíše jakási forma trestu za jejich vlastní ambice a úsilí? Spíš to vypadá, že jsme tak trochu zapomněli, co to spravedlnost vlastně je.

Ono totiž ve vší té spravedlnosti si můžeme položit otázku, jak dalece může jít stát ve své snaze o přerozdělení bohatství, než začne škodit těm, kteří jsou hnací silou ekonomiky? V tomhle mám vcelku jasno. Není v žádném případě spravedlivé trestat někoho jen za to, že je úspěšný.

Jsem si celkem jistý, že mnoho bohatých lidí nyní cítí jakýsi druh skepse vůči státu, který je neustále zatěžuje většími daněmi. Ta neustálá snaha o vyšší zdanění vysokopříjmových skupin obyvatel mi jednoduše přijde kontraproduktivní. Nelze se pak divit tomu, že spousta z nich své sídlo raději přesouvá do zemí z nižší daňovou zátěží. Díky tomu pak ty peníze chybí zde a nepřímo tím sami podporujeme ekonomiku cizích států na úkor té své.

Samozřejmě chápu i potřebu podporovat ty méně šťastné, ale solidárnost by měla být založena spíše na osobním rozhodnutí. Ať si podnikatelé sami vyberou, jakou formu solidarity si zvolí. Jestli to bude podpora malého sportovního klubu nebo se rozhodnou založit nadační fond, to je rozhodnutí, které by mělo být založeno na svobodné vůli daného člověka.

Vždyť i nyní už mnoho firem a podnikatelů přispívá společnosti prostřednictvím různých nadací, sponzoringu a dalšími formami podpory. Není to snad lepší cesta než jen prosté zvyšování daní a snaha za každou cenu obrat ty bohaté?

Férovost a solidaritu nelze vidět v tom, že potrestáme ty úspěšné. Férovost a solidarita by měla být založena na podpoře každého, kdo projeví snahu se mít lépe, a o uznání těch, kteří úspěchu dosáhli. Naopak být bohatý by nám měla dávat možnost rozhodnout se sami, jak nejlépe přispět k lepší společnosti.

Zdroj: Autorský text a Seznam Médium