Článek
Jiřina Bohdalová je naprostý unikát. Lidsky. Herecky. Osobnostně. Přístupem k životu. Všechno toto se nápadně kloubí v téměř každém rozhovoru, který poskytne. Například v jednom z těch posledních, který s českou legendou vedl Petr Macek. Ten na její adresu používal slova jako upřímná, pohotová, lidská, duševně svěží a plným právem absolutní legenda. A nemůžeme než souhlasit.
Zmíněný rozhovor proběhl měsíc před 94. narozeninami Jiřiny Bohdalové. Její slovní zásoba, absence pazvuků, rychlost mluvy a češtinářská vybavenost ale spíše připomíná člověka ve středních letech, který je zrovna na vrcholu jazykové vybavenosti. V rozhovoru mimo jiné používá cizí slova jako fatalista, přirovnání jako zabalit bonbon do staniolu a další krásné obrazy.
V dnešním světe je navíc trend psát autobiografické knihy a točit dokumenty o vlastním životě snad už několik let po dosažení plnoletosti. Kdo o sobě nenapsal knihu a nenatočil film, jako by neexistoval. Pokorná Bohdalová tomu ale není nakloněná ani dnes: „Já mám takovej pocit, že se o mě ví už všechno, takže si myslím, že by to bylo zbytečný.“
Česká herečka si také nehraje na žádnou nóbl ženu, přestože ji tak mnozí vnímáme. Přirozeně na sebe práskne, že kdysi dávno ve Vídni vyměnila bílé rukavičky za banán, kterým se na ulici doslova cpala a nic si z toho nedělala. Nebo že často narážela s jedním ze svých partnerů na situace, když vyšli z obchodu a ona si hned chtěla udělat druhou radost pochutnáním na oné svačince, kterou si právě koupila. Bez okolků. Před lidmi. Přímo na ulici.
Třeba je ocenit i její rozvážné přemýšlení nad otázkami. Ve zmíněném rozhovoru se jí moderátor zeptal například na její životní motto. Bohdalová se v tu chvíli zamyslí a řekne, že neví, že nad tím nepřemýšlela. A přemýšlet začne. Teprve po krátké odmlce dodá, že „v každém případě jen nebejt litovaná.“ Jde o pěkný kontrast například s nedávno proběhlou Miss Czech Republic, kde se dívky na každou otázku snažily ze všech sil co nejrychleji a nejvznešeněji odpovědět. Česká herečka se ale nebojí říct nevím.
S moderátorem se také baví o tom, že si ve svém věku může dovolit říct cokoliv. Nebo alespoň si to myslela. Jenže potom si možná vzpomněla právě na svůj dřívější rozhovor s Čestmírem Strakatým a přiznala: „Takže už od tohodle beru jako zpátečku. Nedá se říct všechno.“
Jiřina Bohdalová v boji proti rakovině prsu, 2013
Právě ve zmíněném rozhovoru s Čestmírem Strakatým totiž tenkrát negativně vyjadřovala k celému světu, jak je nemocný. K množství pohlaví, MeToo, k LGBT komunitě a dalším „nesmyslům“. Označila to celé slovy jako „příšerný“ a že to „jde proti zdravému rozumu“. Její vyjádření vyvolalo poměrně negativní ohlasy. Především v době, kdy se v Česku formuje většinový a přísnější názor na sexuální zneužívání, obtěžování, a z toho plynoucí výraznější ochraně lidí a obětí. Stejně tak jako důraz na svobodu člověka i v oblasti sexuální orientace. A tato témata je třeba vnímat s nejvyšší vážností.
Přesto se dá s jistým odstupem pohledu Bohdalové částečně rozumět. Sama vyrůstala v době, kdy se muži nejen ve firemním prostředí chovali často žoviálně, bral se menší ohled na lidskou psychiku, prožívání. Hlavní role ženy byla rodit a starat se o domácnost. A cokoliv vybočovalo z běžné normy bylo považováno za jdoucí proti zdravému rozumu.
Přesto by bylo nefér obrazně řečeno zahodit skvělou knížku jen kvůli jedné nepovedené větě. Jiřina Bohdalová jednou přešlápla. Celý život tady ale byla pro lidi. Děti s jejím hlasem vyrůstaly na Racochejlovi, Křemílkovi a Vochomůrkovi a dalších pohádkách. Dospělé pak provázela, bavila a vzdělávala ve stovkách filmů, dokumentů a zábavných pořadů. Přestože tak její nevhodné výroky na chvíli ovlivnily náš pohled, nenechme si pokazit naše celkové vnímání tolik inspirativní osoby, jakou Bohdalová bezesporu byla a je.
Zdroje: Petr Macek, reflex.cz, csfd.cz, medium.cz
