Článek
Jiřího Kajínka netřeba detailně představovat. Jedná se patrně o nejznámějšího vraha a vězně v historii České republiky. Jeho vězeňský příběh ukončila až milost od prezidenta Miloše Zemana z roku 2017. Od té doby se toho v životě Jiřího Kajínka hodně odehrálo. Jedna z těch nejzajímavějších oblastí je pak jeho způsob obživy.
Mezi lidmi oblíbený Jiří Kajínek
Pokud bychom hledali jeden výraz, který by nejlépe popisoval současné pracovní zaměření Kajínka, skončili bychom patrně u slova influencer. A nejčastější značka, kterou známý recidivista propaguje? On sám. Stal se značkou, marketingovým produktem, uznávanou osobností, na kterou fanoušci letí a o kterou se lidé zajímají. Je omilostněným vrahem a lidem to nevadí.
Jen pro představu, na oficiálním kanále na Youtube sleduje Kajínka neuvěřitelných 70 tisíc lidí. Na sociální síti Instagram pak necelých 50 tisíc lidí. Vydal zároveň autobiografickou knihu, uspořádal autogramiádu, je častým hostem besed, televize si ho zvou do svých talk show. Když ho lidé potkávají na ulici, žadoní o společnou fotku, kterou se pak chlubí na sociálních sítích. Vše už vlastně začalo jeho propuštěním, kdy jako by mu fandila celá republika a vnímala ho spíše jako propuštěného rukojmího než několikanásobného vraha.
Kajínkův příběh si nezasluhuje pozornost
Pod jeho videi se objevují tisíce komentářů lidí, kteří veřejně vyjadřují víru v jeho nevinnost. Tvrdí, že to na něj někdo ušil, že soudy rozhodly špatně, že policie neodvedla svou práci správně. Kdo ale může něco takového tvrdit? To přece není a nemůže být o názoru, víře nebo sympatiích. Soudy rozhodují na základě předložených důkazů. Často se rozčilujeme, že někoho neodsoudili právě pro nedostatek důkazů. A tady si najednou budeme myslet opak, protože je Kajínek sympaťák?
Milost pro Jiřího Kajínka podepsaná samotným prezidentem Milošem Zemanem.
Proto nerozumím tomu, proč by si Kajínkův příběh zasluhoval tolik pozornosti. Ano, každý, včetně Jiřího Kajínka, má svobodu projevu. Každý má právo podnikat v čemkoliv se mu zachce. I my máme právo sledovat Kajínka na sociálních sítích, a tím ho podporovat v jeho živobytí. Měli bychom si ale dobře uvědomovat, koho sledujeme, co tím vyjadřujeme, a jaký signál tím vysíláme třeba i mladším generacím.
Marketing postavený na trestném činu
Jiné by to samozřejmě bylo, pokud by se Kajínek po svém propuštění věnoval něčemu jinému. Hypoteticky, kdyby se v padesáti v cele rozhodl naučit anglicky a v pětapadesáti dosáhl úrovně rodilého mluvčího a dělal videa o tom, jak se v padesáti naučit jazyk bez kontaktu s rodilým mluvčím, asi by to šlo chápat. Jenže on se celý ten příběh, příspěvky, videa a rozhovory točí kolem jeho příběhu, očišťování svého jména, shazování práce státních orgánů atp. A to správně není.
Jiří Kajínek není Jaromírem Jágrem nebo Martou Kubišovou. Přesto se pro mě nepochopitelně stává v některých kruzích společenskou ikonou. Netřeba ho napadat jako člověka. Každý si zaslouží více šancí. Nesouhlasím ale s faktem, že si takový člověk své PR a zdroj peněz vybudoval na značce vraha, k čemuž jsme mu pomohli především my sami. A to je něco, co by nás všechny mělo děsit.
