Článek
Během posledního týdne na naší dovolené v okolí Brna jsme zažili dvě paradoxní a komické situace. Ta první se týkala bizarního chování plavčíků na jednom větším koupališti a jejich práce nepráce (článek si můžete přečíst ZDE). O tu druhou se zasloužili místní brněnští hasiči.
Bylo to ve čtvrtek, co jsme přespávali u známých. Ten den nás zastihla docela silná bouřka, takže jsme byli nuceni část dne trávit pod střechou a ne na kolech, jak bylo původně v plánu. Děti se nám dařilo zabavit jen chvíli, potom to začalo být o dost složitější. Vyhlíželi jsme tak konec bouřky a v tu chvíli jsme ještě netušili, že se nám o rozptýlení postarají místní hasiči.
Přijeli totiž později odpoledne na parkoviště přímo pod domem obrovským vozem. A s barevným majákem. Hned si tedy získali pozornost dětí a nemohli jsme jinak, než se jít společně podívat, co se vlastně stalo. O žádný požár naštěstí nešlo. Po čase jsme vlastně jen zjistili, že bouřka poničila jeden ze stromů, jehož největší větev se zlomila a nešikovně spadla na jedno z parkovacích míst.
Hasiči místo obhlíželi, bylo jich tam odhadem pět, šest i s řidičem. Čekali jsme, co se bude dít. Byla to jen otázka času, kdy vytáhnou motorovou pilu, větev odříznou a část stromu odtáhnou do místa, kde nebude řidičům aut překážet. Jenže ničeho takového jsme se nedočkali. Po čase nás proto sledování situace začalo nudit, takže jsme s dětmi odešli zase domů.
Po přibližně dvou hodinách nám pronikly okny záblesky modro-červeného majáku a zahlédli jsme už jen zadní část odjíždějícího hasičského vozu. Zvědavě jsme se proto znovu vrátili na místo činu. K našemu překvapení se nám nabídl obrázek, který vidíte na následující fotografii.
Strom s ulomenou větví, která překáží na místním parkovišti.
Hasiči se místa v podstatě nedotkli. Pouze vzali výstražnou červeno-bílou pásku, aby celé místo zabezpečili. To byl výsledek dvouhodinové práce přibližně pěti pracovníků. Mimochodem ještě tři dny po této události na strom stále nikdo nesáhl.
Přehnaná kritika ale určitě není namístě. Je pravděpodobné, že hasiči při výjezdu neměli dostatečné informace o potenciálním nebezpečí, které hrozilo onou zlomenou větví. Ležela totiž v rohu parkoviště, kde standardně žádné auto neparkuje, jak nám později potvrdil náš známý, u kterého jsme trávili volný čas.
Celá situace tak ve mně spíše vyvolala řadu otázek. Jak efektivní práce hasičů je? Nebylo by vhodné zřídit nějaký „předkonvoj“ v podobě jednoho hasiče v osobním automobilu, který by na místo vždy zajel jako první a situaci vyhodnotil, zda je nebo není nutné přivolat posily?
Na druhou stranu si uvědomuji, že po bitvě je každý generál. A asi se shodneme na tom, že raději všichni sneseme několik relativně „zbytečných“ výjezdů, než abychom smutnili nad jednou situací, kde by hasiči mohli zabránit škodám nebo dokonce ztrátě lidského života, ale na místo by přijeli pozdě nebo snad vůbec.
Ostatně s ohledem na počasí, které na našem území panuje během tohoto víkendu, bychom měli být vděční za pomoc, která je s prací hasičů bezesporu správně spojována. Nikdy totiž nevíme, kdy je budeme potřebovat i my osobně.
