Jestli se za něco v české kultuře stydím, pak je to Jára Cimrman

Pravděpodobně každý z nás už se někdy setkal s fenoménem zvaný Jára Cimrman. I jeho nefanoušci zvládnou jistě bez hlubšího studia zmínit alespoň nějaké základní charakteristiky, o koho, nebo o co vlastně jde. Napůl fiktivní, napůl téměř živá postava. Největší Čech. Určitým způsobem spojený se Zdeňkem Svěrákem atd.

V naší české kultuře se Jára Cimrman stal jakýmsi nedílným prvkem, který někomu může připadat přitažlivý a komický, zatímco někdo jiný v něm marně hledá něco zábavného. A přiznám se, že do této druhé skupiny patřím i já.

Tvrzení, že je Cimrman a vše kolem něj tolik oblíbené, má poměrně silnou oporu v realitě kolem nás. Když vyjmenuji jen několik málo příkladů:

Česká televize například nedávno vsadila na šestidílný cestopis nazvaný Po stopách Járy Cimrmana, který u diváků sklidil slušný úspěch, dle hodnocení na Česko-Slovenské filmové databázi (ČSFD).

Fenoménem je i fungující Járovo divadlo. Tedy přesným názvem Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, kde dodnes uvidíte vystupovat právě Zdeňka Svěráka s ostatními herci, kteří hrají cimrmanovské hry. A že by bylo divadlo kvůli nezájmu společnosti na zavření vyvrací fakt, že hry se hrají už několik desítek let a zájem o ně je stále markantní. Některé z nich jsou navíc v rámci ČSFD opravdu velmi dobře hodnoceny. Například hra Dobytí severního pólu (97%) nebo Jára Cimrman ležící, spící (87%).

Na Cimrmana také narazíte při turistice celou naší zemí. Stalo se velmi oblíbeným zvykem, že po něm lidé nazývají různá místa. Cimrmanova ulice, nádraží, kostel, stezka, dům, kde se narodil, muzeum. Je toho opravdu nespočetně.

V neposlední řadě je třeba také zmínit, že Cimrman v roce 2005 zvítězil (přesněji řečeno skoro zvítězil) v anketě Největší Čech, kterou pořádala ČT. Porazil tak osobnosti jako Masaryk, Komenský nebo třeba Němcová. Z ankety byl ale nakonec vyloučen právě pro svoji neexistenci.

Jenže jak jsem zmínil výše, reprezentuji názorem tu skupinu lidí, kterým tento humor nic neříká. Naopak, při setkání se s ním prožívají nepříjemný stud.

Tak například se tu celou dobu bavíme o někom, kdo neexistuje. Něco fiktivního, na co si nemůžeme sáhnout a když se nás pak lidé z okolních států ptají, kdo že to vlastně byl ten Jára Cimrman, tak se nám těžko odpovídá. Několikrát jsem to zkoušel vysvětlit, ale nikdy se to nepotkalo s pochopením. Tak už většinou rozpačitě volím odpověď: Nezlobte se, to byste asi nepochopili.“

Zvláštním humorem je pro mě také ono zmíněné skorovítězství Cimrmana v anketě o Největšího Čecha, kde jsem dodnes vděčný organizátorům, že tomuto výsledku nakonec zabránili.

Dalším antihumorem v tomto světě je pak pro mě samotný cimrmanovský jazyk. Zkuste si pustit jen krátký úryvek například ze hry Vyšetřování ztráty třídní knihy a v něm dialog mezi učitelem a ředitelem, tedy Svěrákem a Smoljakem (ve videu níže od 56. minuty).

Ihned po setkání obou začíná ředitel svůj monolog slovy: „Pane kolego, jeden žák se vám tam vzadu hýbe.“ Načež učitel Svěrák zamává na onoho žáka vztyčeným ukazováčkem a hned vzápětí políbí řediteli ruku.

Nebo typická hláška, kterou často slyším i z úst lidí kolem, která je právě z této části cimrmanovské hry, kdy učitel hodnotí svou třídu slovy: „Učí se dobře, to nemohu říct. Ale máme tady jeden takový ošklivý – nepěknou věc.“ Dialog poté pokračuje přestřelkou mezi Svěrákem a Smoljakem o tom, zda Svěrák přehání, či ne:

Zastánci Cimrmana i sám Svěrák, který mimochodem v tomto týdnu slaví už 88. narozeniny, snad odpustí mou otázku: Co je na tomto vtipného? Velmi pomalá mluva, vědomě pokrucování našeho jazyka, skoro až dětský typ hádky mezi dvěma dospěláky. Pro mne osobně opravdu prazvláštní typ humoru.

Přesto moc dobře vím, že hodnotit typ humoru je značně obtížná, snad až nemožná disciplína. Jedno pořekadlo praví – proti gustu žádný dišputát. A je jistě namístě ho zmínit právě v závěru tohoto článku, kde uznávám, že to, co může někoho potěšit a pobavit, nemusí nutně vyvolat stejnou reakci u každého. Co přijde vtipné mně, nemusí přijít vtipné vám.

Tak byť je pro mě celý cimrmanovský svět něčím, za co se stále stydím, zároveň uznávám, že postava Járy Cimrmana je v mnoha směrech opravdu mimořádná. Patrně totiž zasáhl do téměř všech oblastí lidské činnosti - politiky, vědy, umění, sportu a dalších oblastí.

Zdroje: