Článek
Odkazovaný autor Fondovník ve svém článku píše:
Tak například se tu celou dobu bavíme o někom, kdo neexistuje. Něco fiktivního, na co si nemůžeme sáhnout a když se nás pak lidé z okolních států ptají, kdo že to vlastně byl ten Jára Cimrman, tak se nám těžko odpovídá.
Vysvětlit, že se jedná o fiktivní postavu univerzálního génia, věhlasného průkopníka slepých uliček, jistě není tak složité. V případě rozsahu Cimrmanova působení je navíc opravdu obtížné se netrefit do oblasti jeho zájmu. Toto tvrzení tedy svědčí spíše o chabých pedagogických schopnostech autora, než o špatnosti cimrmanovského hnutí a cimrmanologie.
Musím uznat, že Jára Cimrman je sice postavou komplexní, ale nemyslím si, že by byl postavou nepochopitelnou. Vzhledem k dobré kvalitě cimrmanologických seminářů lze usuzovat nejen na to, že autor onoho nešťastného článku nemá dobré pedagogické schopnosti, nýbrž je velmi pravděpodobné, že má mezery i v samotné cimrmanologii, jak se o tomto přesvědčíme dále, neboť celý článek připomíná dílo Ericha Fiedlera, jehož cimrmanologické znalosti lze hodnotit přinejmenším jako podprůměrné.
Ohledně hry Vyšetřování ztráty třídní knihy se autor zmíněného článku vyjádřil následovně:
Velmi pomalá mluva, vědomě pokrucování našeho jazyka, skoro až dětský typ hádky mezi dvěma dospěláky.
Toto považuji už za vrchol nepochopení a ignorace. Jazyk je sice umělecký, nalezneme v něm však stejné vzory, které můžeme najít v mluvě běžné, každodenní. Takový postup s unáhlenými závěry je tedy vlastní jak Fondovníkovi, tak Fiedlerovi.
Vzhledem ke krátkosti daného článku se lze taktéž domnívat, že autor nenastudoval v dostatečné šíři celý repertoár Cimrmanových her.
Cimrman nebyl diletant a má nám co nabídnout
V rámci obhajoby Cimrmana se musím ohradit také proti kritice Fiedlerově. Ten třeba tvrdil, že Cimrman nemá v oblasti dramatické světu moc co nabídnout. Chybnější závěr snad udělat nemohl. Divadlo Járy Cimrmana má představení pravidelně bohatě zaplněné a fenomén Cimrmanových her je opravdu stále velmi živý. Je nutné zmínit, že obdobně se vyjadřoval i o Cimrmanově díle kriminalistickém.
Fiedler byl celkově kritický i k Cimrmanově teorii externismu a celé jeho filozofické práci. Zde je také nutné kriticky upozornit na jeho zcela chybnou tezi:
Zastyděl se za chatrnou konstrukci svého externismu a filozofování se nadobro vzdal.
Toto je opravdovým nesmyslem, který zcela opomíjí Cimrmanovu teorii poznání, která je nutná k pochopení celého konceptu externismu.
Závěrem lze tedy říci, že Fondovník i Fiedler jsou z hlediska cimrmanologie obdobně podprůměrní autoři.
