Článek
Během studia na základní a střední škole jsem se potkal se dvěma zdravotně znevýhodněnými spolužáky. A oba díky tomu určitou formou trpěli. Jednak se samozřejmě se svým handicapem museli vyrovnat sami, a zároveň také (a neumím říct, jestli to je ještě těžší) museli čelit i nevhodnému chování lidí kolem.
Jedna spolužačka byla díky obrovskému počtu dioptrií téměř nevidomá. Četla tak, že si přikládala text třeba na vzdálenost centimetru od oka a často používala speciální dalekohled. My se jí proto občas smáli, když dostávala zadání k úkolům od učitele na papíru velikosti A2 s obrovským písmem. Někdy jsme do ní ze srandy strkali, jestli pozná, kdo z nás to byl. Druhý klučina byl zase na vozíku. To bylo na druhém stupni. Měli jsme ho rádi. Ale kvůli němu jsme také hodiny tělocviku začínali třeba o minutu až dvě později, protože jsme dle slov učitelky táhli všichni za jeden provaz. A museli jsme tak na něj čekat. Chápu to. Ale až dnes. Jako děti jsme mu naši nelibost dávali najevo. Občas i výchovným pohlavkem. Dnes se za své chování stydím.
I v dětském kolektivu se často objevuje nežádoucí chování směrem ke zdravotně znevýhodněným jedincům.
Právem proti předsudkům
A tak se možná podvědomě snažím vykoupit ze svých starých hříchů podporou organizací vystupujících proti tomuto jednání. Jednou z nich je i In IUSTITIA, o.p.s. Ta ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci provozuje mimo jiné projekt Právem proti předsudkům. Hlavní motivací projektu je pak co nejlépe ochránit oběti předsudečného násilí. Těmi mohou být právě zdravotně znevýhodnění lidé, ale také třeba široká skupina lidí z LGBT komunity. Velká část z nich pak může čelit fyzickým i psychickým útokům ze strany svého okolí.
Útoky navíc podle organizace mohou vypadat různě. Může jít o šikanu chlapce s poruchou autistického spektra, protože se odlišuje od normálu. V jiném případě může být nevidomý nazván mrzákem a stát se terčem i fyzického útoku náhodné kolemjdoucí ženy. Může jít ale také o krádež peněz člověka v invalidním důchodu nebo třeba sexuální obtěžování ženy na vozíku, která se nemůže bránit.
In Iustitia přitom cílí na jeden z nejefektivnějších nástrojů pro změnu, tedy systémovou úpravu samotného zákona, aby tyto jedince ochránila. Zároveň jim i na svém webu nabízí možnost podělit se o svůj příběh.
Pomáhat se dá různě
Co z toho tedy plyne pro nás? Osobně vidím dvě hlavní roviny.
- Rovných 73 % respondentů se zdravotním omezením se někdy setkalo s jistou formou násilí. Právě o tom je jeden z nejvýznamnějších výzkumů této organizace. Pokud tak máte sami jistý druh omezení a patříte také mezi ty, kterým bylo ubližováno, můžete se s organizací spojit a do výzkumu přispět i svým pohledem (na odkaze ZDE). Může to pomoci vám i samotné organizaci ke zviditelnění závažnosti daného problému.
- Pokud se na vás život naopak usmál a nic z těchto nepříjemností se vás osobně netýká, nebuďte k něčemu takovému lhostejní. Můžete o projektu informovat své okolí, případně někoho handicapovaného, kterému tím třeba jistou formou pomůžete. Zapojit se ale můžete i prakticky. Buď finanční částkou, nebo praktickou službou, jako je grafické zpracování materiálů a překladatelské aktivity, nebo třeba věnováním odborné literatury.
Zdroje: pravemprotipredsudkum.cz, in-ius.cz, scs.abz.cz
