Článek
První týden v dubnu nám příroda znovu připomněla, jak jsme na ni krátcí. Několik desítek hodin jsme si užívali skoro až tropické počasí, obávali se klíšťat a užívali si alespoň krátkou ochutnávku léta. Ovocné stromy rozkvetly, příroda se zazelenala. Jenže během chvíle, jako byste přepnuli televizní kanál, žijeme v jiné realitě. Přišla zima. A to velmi citelná. Nad ránem jsme seškrabávali led z aut, prohlíželi si namrzlé stromy a už jsme si ani zdaleka nevystačili s jarní bundou.
Těžký začátek jara pro ovocnáře
A s prvními zamrzlými ovocnými stromy začínáme registrovat i první vlastníky ovocných sadů, kteří na tuto nepříjemnost začínají upozorňovat. O kolik úrody asi přijdou, jak nákladné je vyhřívání sadů v noci, aby úrodu zachránili a tak dále. A aniž bych je mohl všechny hodit do stejného pytle, dovolím si zobecnění – dělají to dobře. Dost pravděpodobně si totiž mohou chystat půdu na to, aby jim do natažených rukou dala vláda nějaké finanční bolestné.
Ministerstvo kompenzace ČR není satira
Přestože v Česku Ministerstvo kompenzace oficiálně neexistuje, můžeme mít oprávněný dojem, že neoficiálně je velmi aktivní. Vlak pomoci, který nabral nejvyšší rychlost během covidového období, už dnes nemá nikdo odvahu zastavit. A to je špatně. Naučili jsme se nesmyslně spoléhat na stát v oblastech, se kterými nemá mít nic společného. To, že stát zasahuje do ekonomiky a nenechá přirozené tržní prostředí plynout, na to už jsme si zvykli. A je nutné uznat, že především ve vztahu k sousedním zemím, k ochraně domácí produkce, k podpoře exportérů je jistý a dobře promyšlený zásah nutný. Nejde to ale bez detailní analýzy, čísel, tabulek.
Neúměrná pomoc státu
To, co se děje dnes, už je ale za hranou. Proč má stát zaplatit jedné skupině podnikatelů ušlý zisk? Z jaké analýzy a z jaké dlouhodobé strategie státu to vyplývá? Proč ovocnářům? Protože se nejhlasitěji ozývají? Stejně tak totiž můžeme najít tisíce dalších skupin podnikatelů, kterým se něco nedaří. Někdo provozoval jazykovku s ruštinou a padly mu tržby. Jiný měl cestovku se zaměřením na Ukrajinu. Dalšímu vlastníkovi obchodu postavili kolem města obchvat a snížily se mu odbyty. Majiteli koupaliště zase v letních měsících hodně pršelo, takže měl obrovský propad návštěvnosti. Každému z nich nepříjemně vstoupily do cesty okolnosti.
Dlouhodobá strategie státní pomoci
Že to jsou absurdní příklady? Nejsou. Jsou v principu naprosto stejné jako u podnikavých ovocnářů. To všichni si zvolili oblast, ve které budou podnikat. To všichni musí bojovat s riziky a přizpůsobit se jim. A hlavně si nést jejich důsledky. Což může vést i ke změně oboru podnikání. To si musí vyhodnotit každý sám.
Nejedná se o hon na ovocnáře. Pokud navíc stát dává, je hloupý ten, kdo nebere. S touto nesmyslnou podporou bychom ale neměli souhlasit. Peníze ze státní kasy musí být vynaloženy správným a férovým směrem. Pomoc má vycházet z předem definované strategie státu. A ne na základě jedné promrzlé noci. Takhle nás totiž stát učí hrůznému přemýšlení - když se ti něco nepovede, přijď za mnou a já ti pomůžu.
Jde koneckonců o peníze nás daňových poplatníků. To my trávíme tisíce hodin ročně v práci. A tak máme minimálně právo vyjádřit svůj nesouhlas s tím, jak je s těmito prostředky nesystematicky zacházeno.
