Článek
Je to několik dní, co byl k rozhovoru pod platformou Reflex pozván Tomáš Břínek, kterého většina z nás zná pod přezdívkou TMBK. Trochu si posteskl, že při tvorbě humoru musí dávat mnohem větší pozor na etiku a respektování citlivých témat. Obrázky, které dříve tvořil, by už dnes prý nemohly být ani zveřejněné.
Něco podobného, jen ne v souvislosti s humorem, zmiňoval také novinář Jiří Burýšek. Bylo to shodou okolností také při povídání s Čestmírem Strakatým v jeho podcastu. Burýšek zmiňoval platformu YouTube a jakousi diskvalifikaci dosahu jeho videí, pokud v nich zmíní nějaký „kontroverzní“ termín, jako je třeba slovo holocaust.
Nejen, že se nám pak ze světa a z dosahu ztrácí důležitá témata, ale vytrácí se pak i humor. A je to škoda.
Přísná pravidla v USA
Jedním z takových příkladů je pro mě naprosto legendární reklama na Pepsi. Ta byla bohužel později stažena, protože nesplňovala právě „etické“ podmínky zdravého konkurenčního boje. Pokud se mimochodem podíváte na pravidla a doporučení Federální obchodní komise USA (Federal Trade Commission), bude vám hned jasné, že v reklamě se dá napadnout opravdu snad cokoliv. Jen když vezmeme v potaz slova jako unfair (nečestná, neférová) a deceptive (klamná, zavádějící) – právě taková nesmí vaše reklama být. Jenže jednoznačně určit, co už je nefér, je opravdu skoro nemožné.
Věčný boj mezi Pepsi a Coca-Colou
O tom by mohli povídat i dva světoví giganti. Pepsi a Coca-Cola. Spoustu reklam a reklamních kampaní známe už od dětství. Chuť obou nápojů je vlastně docela různá, takže by ani konkurenti být nemuseli. Přesto jsou. V historii tak i přesto najdeme spoustu reklam, ve kterých se obě společnosti vzájemně proti sobě vymezovaly.
Ono to bylo navíc i docela běžné. Buď jste zvolili cestu vychválení svého vlastního produktu, jak je sám o sobě skvělý. Druhou možností bylo vymezit se proti konkurenci, čímž svůj produkt vlastně také vychválíte. Jen zvolíte jinou cestu.
Nezapomenutelná reklama na plechovku Pepsi
A právě tento druhý způsob reklamy před pár desítkami let zvolila firma Pepsi. Reklama, která má z mého pohledu vše, co skvělá reklama má mít. Zajímavé prostředí, originální nápad, emoce. Pozoruhodné je, že v této reklamě nepadne ani jedno slovo a přitom máte chuť si ji pouštět znovu a znovu. Je na ní jen chlapec, který má žízeň a jde si koupit do automatu svoji oblíbenou plechovku. Pokud tuhle reklamu neznáte, můžete se na ni podívat v odkazu ZDE.
Proč slovo „bohužel“ v nadpisu?
Pokud patříte mezi časté diváky televizních pořadů, asi mi dáte za pravdu, že reklamy jsou nejotravnější část večera, pokud ho trávíme za televizí. A právě proto tady používám slovo „bohužel“. Umíte si představit, že by to bylo naopak? Že bychom se těšili, s jakou originalitou se tentokrát vytasí Pepsi, Cola, Audi (dosaďte si svoje oblíbené značky)? Místo toho vidíme nudné reklamy (alespoň pro mě) projíždějících aut nebo lidí, kteří pijí známou značku nápoje někde na pláži a smějí se u toho. Škoda. Tak obrovský potenciál reklamy, který ale patrně už nikdy nenaplníme. Už je na to moc pozdě.
