Článek
Jeden příklad za všechny. Kdyby šla do voleb Jana Maláčová v čele SOCDEM, téměř s jistotou by vzhledem k posledním průzkumům (2,7 %) neuspěla. Lidé se rozhodli tuto stranu po letech vládnutí a zklamání nepodpořit. A 2,7 % je od cílové hranice 5 % na míle daleko.
Jenže Jana Maláčová to vyřešila chytře. Z vlastního pohledu. Připojila se totiž k novému projektu Stačilo! a rázem může být zpátky ve sněmovně. A to ne díky důvěře lidí v SOCDEM, ale díky tomu, že nastoupí do výtahu někoho jiného, kdo má cestu nahoru a podrží jí dveře.
Byť má spojování stran před volbami různá pravidla a jedná se o legální a často i legitimní kroky, z mého pohledu se dá také ve stejný čas hovořit o neférovém jednání vůči nám voličům. Hned vysvětlím.
Koalice a společná kandidátka
Procentuální pravidla pro vstup do Poslanecké sněmovny jsou daná zákonem a jsou poměrně jednoduchá. Pětiprocentní pravidlo je všem známo. Už méně se ví o tom, že když se strany spojí oficiálně do koalice, s pěti procenty si nevystačí. Dvě strany potřebují 8 %, tři a více dokonce 11 %. Proč? Protože to tak zákon vymyslel, aby zabránil tomu, že se do sněmovny dostane každá „pidistrana“. Jenže politika je vynalézavá.
Dnes se to „obchází“ tak, že se strany nepřihlásí jako koalice, ale spojí se pod jednou společnou značkou a jedním programem. Běžně se tak stane, že na jedné kandidátce najdete politiky napříč stranami. A tento rok, jako by se s nimi roztrhl pytel. Navíc pro takto tvořené uskupení platí hranice 5 % stejně jako pro samostatné strany. A právě to je ten problém.
Kdo vyhraje? Ten, kdo to udělá chytřeji
Takže se nám z toho pomalu stává soutěž v taktice, ne v programových idejích. Nevyhrává ten, kdo má jasný program a silnou podporu. Vyhrává ten, kdo si to dobře namíchá, kdo se na poslední chvíli přilepí k někomu silnějšímu, nebo kdo se nestydí obléct cizí dres, když jeho vlastní klub končí kdesi v poli poražených.
Bouda na voliče, co by měla být zakázána?
Možná je čas říct dost. Možná bychom měli opravdu trvat na tom, že kdo chce do sněmovny, musí mít zkrátka 5 % a přes to nejede vlak. Pokud vás totiž jako stranu volí méně než pět lidí ze sta, něco to přeci vypovídá. Je to signál, že vaše myšlenky nejsou většinové. A měli byste to přijmout. Ne se snažit najít cestu, jak to obejít.
Navíc je to nepřijatelné i v další oblasti. Někdo vám naservíruje na talíř tři suroviny, které vám spolu nechutnají, ale nemáte možnost si „vyměnit přílohu“ a musíte to buďto celé přijmout, nebo si objednat něco jiného. Volič je tak postaven před hotovou věc, se kterou si často neví rady. Volil by Stačilo, ale nechce SOCDEM. Podpořil by Piráty, ale vadí mu tam Zelení. Je fanda SPD, ale co ten zbytek?
Osobně volám po volbách, ve kterých rozhodují voliči ukázáním prstu na jednu politickou stranu. Co si myslíte vy?
