Ukrajinská uprchlice si natřela Jindřicha Rajchla na chleba

Není to tak dávno, co jsem informoval o vyjádření Jindřicha Rajchla, který na sociálních sítích reagoval na vyprodané autobusové spoje směřující na Ukrajinu. Z jediného dopravního faktu tehdy vyvodil závěr, že se Ukrajinci zřejmě o svůj život nebojí, a proto už podle něj není důvod jim v Česku poskytovat dočasnou ochranu. Onen text si můžete přečíst níže.

Na tento Rajchlův výrok nyní zareagovala Anastasiia Sihnaievska, spoluzakladatelka česko-ukrajinské iniciativy Hlas Ukrajiny, válečná uprchlice a aktivistka dlouhodobě upozorňující na ruský vliv a realitu války.

Sihnaievska nežije válku zprostředkovaně. Od roku 2022 je sama uprchlicí. Má přímou zkušenost s tím, co válka dělá s lidmi, s jejich psychikou, s jejich vztahy i s jejich představou domova. A právě z této pozice napsala text, který je přesným opakem Rajchlovy argumentace.

Napsala, že je šťastná za každého Ukrajince, kterému se podařilo jet na Vánoce domů. Ne proto, že by to znamenalo bezpečí. Ale proto, že Vánoce jsou obdobím, kdy samota bolí víc než jindy. A protože cesta domů znamená, že dotyčný ještě vůbec nějaký domov má.

Pak začala jmenovat konkrétní příběhy. O ženě, která už svůj vlastní dům nemá, protože přestal existovat. O jejím muži, který je už několik let v ruském zajetí. O další ženě, která kromě domu nemá i celé město, protože to bylo zničeno Ruskem. Jiná Ukrajinka domů nejede, protože má těžké PTSD poté, co prchala z Kyjeva pod ostřelováním. Další se nevrací už dva roky, protože jí všechno připomíná partnera, kterého zabili Rusové. Tohle je realita, kterou Rajchl jedním slovem „evidentně“ vymazal.

Sihnaievska zároveň připomněla ještě jeden nepohodlný fakt. Mnoho Ukrajinců pracuje v málo kvalifikovaných profesích, šetří každý halíř, jen aby si mohli dovolit jízdenku a strávit pár dní s rodinou. Odvádějí daně. Nesedí doma. A svátky pak tráví pod ostřelováním, se sirénami, často bez elektřiny. Ale s těmi, které milují.

Těžko si představit přesnější odpověď na Rajchlův konstrukt, že návrat na pár dní znamená absenci strachu nebo důkaz bezpečí. Neznamená. Znamená jen to, že lidé někdy riskují, protože bez domova, vztahů a blízkých se žít nedá.

Sihnaievska Rajchla neuráží. Nepřetlačuje se s ním v politických heslech. Nedělá z Ukrajinců ideální oběti. Jen vrací do debaty realitu. A právě proto její text funguje. Ukazuje, jak nebezpečné je dělat politiku z pocitů, zkratkovitých soudů a z vyprázdněných slov.

Stát neposkytuje ochranu na základě vyprodaných autobusů. Poskytuje ji na základě války, mezinárodního práva a skutečné situace v zemi. A ta se, navzdory Rajchlovu „evidentně“, nezměnila.

Možná je tohle přesně ten rozdíl mezi lidmi, kteří válku skutečně žijí, a těmi, kteří ji používají jen jako kulisu pro své politické postoje. A v tomhle střetu vyšla sympatická Ukrajinka zcela jednoznačně vítězně.