Zatímco na Staromáku byli hokejisté s alkoholem ostudou, Rosický slaví úspěch Sparty jen malým pivem

V závěru května tohoto roku vyhrála česká hokejová reprezentace k radosti všech fanoušků domácí hokejový šampionát v Praze. Po čtrnácti letech konečně dosáhla znovu na vytoužené zlato. Hokejová jména jako třeba David Pastrňák a Roman Červenka tehdy rozjásala polovinu republiky.

O tři měsíce později, tedy v závěru srpna, nastoupil k jednomu z nejdůležitějších zápasů sezony tentokrát fotbalový tým. AC Sparta Praha. V případě domácího úspěchu se mohli Pražané podívat do vytoužené Ligy mistrů. A to navíc po dlouhých devatenácti letech. A povedlo se. Vítězství 2:0 zajistilo hráčům pražské Sparty účast v milionářské fotbalové soutěži.

V obou případech se jednalo o neoddiskutovatelný úspěch. V obou případech se navíc jistě hodilo tento sportovní počin patřičně oslavit. Každý to ale pojal po svém.

Tehdejší oslavu českého hokejového nároďáku jsem sledoval v přímém přenosu v televizi. Přestože jsem sám hokejovým fanouškem, z oslav na Staroměstském náměstí jsem měl smíšené pocity. Ty jsem vyjádřil ve vloženém článku níže. Moje úvahy se ubíraly následujícím směrem: Proč je pro mnohé z nás „úplně normální“ dívat se na opilé muže radující se z úspěchu? Proč nám nepřijde divné lít si veřejně pivo na hlavu, a ještě se tomu smát? Nebo proč jsme ochotni hokejistům tolerovat vulgární popěvování před stovkami tisíc lidí včetně dětí? Schytal jsem to samozřejmě i v komentářích pod článkem, kde převládal pro mě nepochopitelný názor typu: „Člověče, vzpamatuj se, vždyť teď je dovoleno všechno, slavíme zlato.“

Na druhou stranu barikády naprosto vědomě postavím příběh Tomáše Rosického. Jednoho z nejlepších fotbalistů České republiky. Ten se na konci roku 2018 už jako neaktivní hráč stal sportovním ředitelem pražské Sparty. Jeho nová cesta byla trnitá. Musel se prosadit proti tou dobou skvěle hrající Slavii. V roce 2022 navíc také čelil protestům fanoušků proti jeho osobě. Přáli si jeho konec. A tak Rosický nabídl rezignaci. Přesto nakonec zůstal. Umíte si tak představit, jaké pocity mohl asi Rosický prožívat 27. srpna večer po vytouženém postupu jeho Sparty do Ligy mistrů. A oslava? Návštěva nočního baru a euforické skandování v podnapilém stavu až do rána? Vulgární pořvávání, nebo polívání realizačního týmu pivem? Nic takového. Na oslavu, jak sám řekl, si dá pouze „jedno malé pivo“.

Gesto Rosického je pro někoho maličkost. Pro mě však velkou věcí. Stejně tak, jako bylo totiž dlouhou dobu ve společnosti ignorováno téma sexuálního obtěžování, ignoruje se z jistého pohledu i problém alkoholismu. Vycházím tady nejen z nenávistných komentářů na mou osobu, když jsem užívání alkoholu u hokejistů označil jako nevhodné. Vycházím také z pohledu odborníků. Navíc pokud je alkohol spojený s oslavou, jako by se jednalo o tolerující aspekt. „Přiťuknout si na oslavu narozenin, na oslavu narození dítěte, na oslavu zvládnutí řidičáku, na oslavu…“ Jde přitom o stále stejné pití alkoholu. Bez rozdílu.

V Česku má navíc podle odborníků problém s alkoholem odhadem milion lidí. Některým z nich v rámci studie NAUTA 2023 doporučovali lékaři pití výrazně omezit. Většina z nich ale tuto radu odmítla. A to navzdory mnoha rizikům, která z nadměrného užívání alkoholu plynou, a o kterých informuje i Národní zdravotnický informační portál. To ale nejsou rady, kterým většinová společnost věnuje pozornost.

A tak cestu, jakou se v konzumaci alkoholu vydat, možná nevědomě ukázal někdo, od koho by se to příliš nečekalo. Bývalý fotbalista Tomáš Rosický. Byť jeho postoj může kontrastovat s chováním některých hokejistů na Staromáku, kde alkohol tekl proudem, je pro mě osobně v tomto tématu malým vzorem. Neřízené opíjení se je totiž možné vyměnit v případě úspěchu třeba jen za jedno malé pivo. A to je, řekl bych, docela dobrý začátek.

Zdroje: