Zbabělé chování poslanců ANO asi jejich voličům nevadí, nechápu

Zapomněli jsme snad už politiky posuzovat podle odvahy? Zdá se, že ano. Přitom jde o jednu ze základních ctností nejen politika, ale snad i člověka jako takového. Být odvážný, přímý, nemít strach. To je něco, co bychom přeci od svých poslanců hájících naše názory očekávali. Bohužel se tak ale často neděje.

Poslední dobou, jako by něco takového nebylo běžnou výbavou skoro žádného politika. A je vlastně jedno, jestli mluvíme o vládě nebo opozici. Patrně si nemají vzájemně co vyčítat.

Nejvíce mi teď ale leží v žaludku nejčerstvější kauza, kterou má na svědomí Andrej Babiš, a v důsledku potom i ostatní politici hnutí ANO díky jejich zbabělému, do očí bijícímu přístupu.

Stručné shrnutí pro ty, které náhodou minula kauza osobní složka. Andrej Babiš poslal omylem minulou neděli email na nesprávného příjemce, kde se v textu dožadoval kompro podkladů na ministra zahraničí. Vše patrně začalo v neděli 17. března tím, že v pořadu Otázky Václava Moravce řekl právě ministr zahraniční na adresu Babiše, že začíná být bezpečnostním ohrožením pro Českou republiku, což vůdce ANO pravděpodobně namíchlo. Nejvíce skloňovaný prohřešek pak bylo právě tázání se Babiše po dětech, citace: „Má děti? Jazyky?“ Jak uvádí v podcastu Vlevo dole Lucie Stuchlíková (od 4. minuty), Babiš poté „dostal nějakou SWOTku, kde byly třeba články z Blesku, s kým tedy žije ministr zahraničí Jan Lipavský a jak je to s jeho dcerou.“

Osobně vnímám Babiše jako někoho, kdo si rád schraňuje složky na lidi, aby na ně v případě potřeby mohl něco vytáhnout. Na tom asi v zásadě není nic špatného. Hlavní otázka v této kauze je ale ta hranice. Co součástí oné složky být může, co je stále ta rešerše a co už je naprosto za hranou. Otázka na děti, rodinu už rozhodně za hranou je. To totiž s politikou nijak nesouvisí, rodina do toho nepatří. Pokud chcete na oponenta něco vytáhnout, může to být něco z jeho politických postojů, kontaktů, minulosti. Ale nic společného s rodinou, dětmi. Tady Babiš bez diskuze podle expertů přestřelil.

Jenže to si překvapivě nemyslí velká část poslanců ANO, pro které je dotaz na rodinu „běžná“ rešerše. Například Klára Dostálová celou situaci omlouvá tím, že jde o běžné informace, které si politik zjišťuje k pozdějšímu využití ve Sněmovně. Alena Schillerová přistoupila na stejnou hru slovy „pan Babiš se chtěl zeptat, zda by (Jan Lipavský) jako rodič své děti poslal do války.“ No a stejný postoj téměř na každé tiskové konferenci zaujímá i Karel Havlíček.

Přitom asi není nutné, aby se proti svému lídrovi Babišovi tvrdě veřejně postavili jeho vlastní. Ale stačilo by jen říct, že to bylo trochu nešťastné, že je to skvělý politik, ale tady prostě trochu klopýtl, přestřelil, přehnal to a udělal chybu atp. Nic takového ale neslyšíme. Nikdo nemá odvahu přiznat pochybení.

Babišovým voličům ale něco takového, zdá se, nevadí. Preference strany ANO stále rostou. V nedávném průzkumu agentury Kantar pro ČT by dokonce volilo hnutí ANO 39 % voličů. To je obrovské číslo dokazující i fakt, že odvaha u politiků není zkrátka něčím, co nás jako voliče tolik zajímá. A tomu opravdu nerozumím.

Autorský text

Zdroje: