Článek
Seděla jsem s kamarádem v kavárně, povídali jsme si o událostech posledních dnů a komentovali je. Ne nijak zlověstně, spíš pobaveně, ani si neuvědomuji, jestli jsme někoho jmenovali. Mladík sedící u vedlejšího stolu asi měl velmi dobrý sluch, ale o to horší nervy.
„A dost! Okamžitě přestaňte mluvit o politice!“ houkl na nás.
Nemám ráda konflikty, nevyhledávám je a snažím se jim předejít, a tak jsem se na něj obrátila a zeptala se, jaké téma by mu vyhovovalo. „Co třeba vaření? O tom si můžeme povídat?“
Mladík se zarazil a pak se omluvil. Byl zřejmě slušně vychovaný, evidentně i dobře situovaný. Nejsem zrovna velká odbornice na módní trendy, ale drahý pánský oblek poznám. Byl sladěný, měl naleštěné kožené boty, dobře ostříhané vlasy. Od pohledu manažer, možná politik, nebo asistent nějaké hodně, ale hodně vysoce postavené osoby.
S kamarádem jsme ztišili hlas a vyměňovali si názory, koho jsme vlastně svými řečmi o fičáku v mezinárodní politice tak rozlítili.
„Já si myslím, že to bude někdo tady vedle z ministerstva,“ ukázal kamarád směrem k budově nedaleko kavárny, kde sídlí ministerstvo vnitra. „Znám tam jenom Rakušana, tohle možná bude nějaký jeho poradce nebo něco takového.
„Ty si myslíš, že poradce má tak pocuchané nervy?“ já na to.
„No jasně, ty to odnesou nejdřív, když se nedaří, vyletí, protože blbě radili,“ usoudil kamarád a dál jsme se nehodlali na toto téma bavit. Vtom k nám ale přistoupil onen mladík a omluvil se ještě jednou:
„Nezlobte se, ale já si zrovna přečetl naprosto šílenou zprávu a neovládl jsem se,“ řekl a opustil kavárnu.
Na téma, které jsme s kamarádem hodlali probrat, jsme rázem zapomněli. Podívali jsme se na sebe a měli stejnou otázku – co šíleného se ten mladý muž dozvěděl? Ale byl pryč, zeptat jsme se ho nemohli. Jeho slova ovšem slyšely i dvě ženy sedící u vedlejšího stolu a také je zaujala.
„Jakou zprávu se mohl dozvědět?“ přemýšlela jedna, druhá dodala, že v noci určitě neusne, protože se bude bát, co strašného se na nás žene.
„Neviděla jste na ten jeho mobil, co tam sledoval? Byl od vás kousek.“ obrátily se ženy na mě. Tu bezesnou noc jsem ani jedné nepřála, a tak jsem jim řekla, že mladík sledoval nějaké sportovní výsledky, a že asi prohrál jeho oblíbený klub. Dámy byly spokojené a já taky, i když jsem se na mladíkův mobil ani jednou nepodívala. Ale teď si nejsem jistá, jestli jsem se tím nestala dezinformátorkou. Byť s dobrým úmyslem.
