Článek
„Chytrý jak rádio Jerevan“ jsem citoval své kdysi dávno vyřčené katastrofické vize a otravoval tím své okolí, zvláště když jsem je dával do kontextu se současnou situací. Ale protože historie se opakuje a lidi se chovají stejně nezodpovědně a nevypočítavě, přestal jsem s tím. Hlavně proto, že mne stejně neposlouchali.
K politice jsem se přestal vyjadřovat. Přestal jsem se jí zabývat, až jsem po čase zjistil, že jí už nerozumím. Jako by se současné politice dalo reálně rozumět, ale to jen tak na okraj. Abych však nezůstal tak úplně mimo mísu, začal jsem vnímat informace o historii. Jinak a jiné. Prolistoval jsem pár knížek, na vybraná témata se poptal strejdy Googla – jasně, jedna paní povídala, začal sledovat dokumenty v televizi – jistě, historii píší vítězové a média jsou sedmá velmoc. Přesto, některá data, události, jsou neoddiskutovatelná a s odstupem času, v jiných souvislostech, mohou potvrdit známé, dát jiný pohled, třeba i jinak zkreslený, na historickou skutečnost. Tím, že jsem se na svět díval prizmatem školního vzdělávání, tzn. válka, mír, soupeření mocností a zábor kolonií, sociální nepokoje, náboženské střety, bylo vše tak nějak jasné, kdo je kdo, kdo je ten spravedlivý, kdo ten špatný. Ten nový pohled mi říká, že Velká válka byla sice bojem o nové přerozdělení kolonií, ale hlavně výsledkem svárů v jedné monarchistické rodině.
Milióny ztracených životů kvůli jedné znesvářené familii. Jiné konflikty, včetně domácí politiky, se udály vlastně jen „pro pár dolarů navíc“, pokud použijeme ten nejprůhlednější model chování. A je úplně lhostejné, zda je to maskované bojem o životní prostor, nebo proto, že jeden se modlí na tu, druhý na onu stranu, třetí při modlitbě, meditaci, hypnotizuje vlastní pupek, další při tom obrací oči v sloup, někdo při tom „tluče hlavou o zem“. Proč? Nedostatek tolerance a „jen“ jiný výklad téhož. Je něco, někdo, nad námi, jež řídí naše kroky a zbavuje nás zodpovědnosti za naše chování. Jak pohodlné, alibistické. Je to jen názor, protože současně respektuji, vím (!), že „víra Tvá Tě uzdraví“. Přinejmenším pomůže zvládnout, smířit se, s neodvratným. Ale to už je o osobní odpovědnosti, přirozené lidské slušnosti, jiná dimenze politiky, jiná pozice jedince ve společnosti a jeho vliv na hodnocení historie a formování základů pro budoucnost.
