Článek
Důvod zákazů řízení byl stále stejný - alkohol, který považoval za svého věrného přítele. Ale bylo by nespravedlivé vzpomínat na něho jako na člověka, který tomuto démonu propadl, i když právě on byl příčinou jeho nešťastné a předčasné smrti.
Pocházel z pražské dobře situované rodiny, která vlastnila dům v Železné ulici a provozovala tam cukrárnu, ostatně sladké celý život miloval, hlavně zmrzlinu, které dokázal spořádat neuvěřitelné množství. Měl sestru Alenu a bratra Vladimíra, skvělého grafika časopisu Stadion. Po maturitě vystudoval DAMU a první angažmá získal v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde mimo jiné exceloval jako Hamlet. I když rolí odehrál spoustu, do paměti se nejvíce zapsal scénkami s Karlem Černochem nebo „kuřáckým“ přednesem Bezručovy Ostravy.
Nebyl ale jenom herec, byl i autor, psal básně, scénáře, měl v hlavě několik námětů na film, chystal se natočit řadu grotesek, které si šil přímo na tělo. Mnohokrát mluvil o novém televizním pořadu, jehož realizace byla na spadnutí. Vždycky zaťukal, aby to nezakřikl. S životem ale zacházel lehkomyslně, třikrát se dokonce neúspěšně pokusil o sebevraždu. Přitom neměl existenční potíže, měl přátele i lásky. Dvakrát se oženil, dvakrát rozvedl, měl dceru, která mu dělala radost, a spousta lidí o jeho přízeň stála.
On radost rozdával a zejména „svým Plzeňanům,“ jak říkával publiku v Divadle Miroslava Horníčka, kde se zmíněný pořad Petra Jančaříka za přítomnosti publika natáčel, než ho ovšem „vzala voda“ při povodních v roce 2002. Jiří Wimmer tam byl stálým hostem, pro každé představení složil básničku, přidal pár historek a hlavně vařil. V tom byl mistr a já podle jeho receptů vařím dodnes. Třeba tatarák z brambor nebo humrovou pomazánku z celeru. A také mám schovaných pár jeho básniček. Nejradši mám tuto, kterou nazval Drobná záměna:
Aj, závidím ti, ty na obloze ptáčku, /že kam chceš - frr! jen křídly zamáváš, /že kam si umaneš, /podíváš se ve svém opeřeném fráčku /a že zhola nic a přece všechno máš. /Asi jsme si role vyměnili. /Ty s lidskou duší na křídlech svých /můžeš letět kdovíkam, /jenom já - Jirka Wimmer /jako pták tu zůstávám.
Ale bohužel tu nezůstal. Jeho život skončil před dvaadvaceti lety pod koly autobusu na pražském Vítězném náměstí.
