Článek
Fanynky měl prezident Václav Havel, měl je také Václav Klaus, ten byl tehdy ministrem financí, líbil se Jiří Diensbier, ministr zahraničních věcí, Petr Miller, ministr práce a sociálních věcí, nebo místopředseda vlády Vladimír Dlouhý… Když se některý z nich ocitl na obálce našeho časopisu, s prodejem nebyly problémy. Tito pánové měli své nadšené obdivovatelky, které sí říkaly podle svého idolu havlovky, dienstbierovky a klausovky, tito tři pánové totiž patřili k favoritům.
Jednou nás napadlo pozvat kompletně celou vládu, které tehdy předsedal Marián Čalfa, na oběd. Poslali jsme jednotlivým členům pozvánky s tím, aby nám prozradili své oblíbené jídlo, že jim ho necháme připravit. Možná to dneska vypadá jako příběh z červené knihovny, ale oběd se opravdu konal. Vláda se do námi vybrané restaurace dostavila v plném počtu a v dobrém rozmaru. My fotografovali, dělali rozhovory a tím si připravili rezervy pro několik dalších čísel časopisu. Vzpomínám, že Václav Klaus si skromně objednal topinky a Květoslava Kořínková, která vedla ministerstvo kontroly, zase rýžový nákyp.
Jistě, byla tehdy jiná doba, sociální sítě ještě neexistovaly, dokonce jsme ani neměli tušení o internetu. Ten se tehdy teprve u nás narodil, pamětníci si určitě na ten slavný den vzpomínají – došlo k tomu 13. února 1992 na elektrotechnické fakultě ČVUT. Každopádně lidé získávali informace pouze z tradičních médií a o své oblíbence si psali. Když jsme tehdy uveřejnili reportáž z toho vládního oběda, děkovné dopisy nás takřka zavalily.
Ani nevím, proč na to zrovna dnes myslím. Vlastně ano, vím. Opravdu bych chtěla mít současné politiky ráda. Ctím demokracii a je-li někdo zvolen, respektuji ho. Ale opravdu se k lásce k současné politické garnituře nemohu přemluvit, i když se snažím. A to neberu excesy jako jsou sexuální či finanční skandály, užívání drog nebo jízdu vrchního motorkáře bez helmy za zločiny. Staly se chyby, a ty se dají odčinit. Někdo se omluví, jiný bude odvolán, jak to tak chodí. Ale ani mezi těmi bezúhonnými nevidím nikoho, jehož portrét bych si dala na obrazovku svého počítače. Snad jen tehdy, když bych se chtěla potrestat. A moc by mě zajímalo, jak jsou na tom ostatní. A co myslíte, jak by dopadl vládní oběd, kdyby s takovým nápadem některé médium dnes přišlo?
