Článek
„S vámi je sranda,“ pronesla zdravotnice, které jsme předaly své pověřovací listiny, já jako první, protože jsem svůj kámen zabalila do jejího papíru. Šla jsem na odběr kvůli preventivní prohlídce, ona se chystala na nějakou operaci.
„A proč by s námi sranda nebyla, jsme přece v nejlepším věku,“ pronesla radostně má nová známá a dodala, že nikdy nebyla tak šťastná, jako teď."
„Fakt?“ podivila se zdravotnice, „tohle jsem tady ještě neslyšela, a že toho během dne lidi napovídají spoustu.“
Má nová známá se usadila do jednoho z křesel, zatímco já se odebrala k další zdravotnici k odběru. Seděla jsem jen za plentou, a tak jsem všechny informace o výhodách stáří dobře slyšela.
„Nejlepší je, že nemám žádného šéfa ani podřízené, že budík potřebuji jenom někdy, třeba když musím na odběr, jako dneska, ale jinak mohu spát, jak dlouho chci. Skvělé je, že už nemám za nikoho odpovědnost. Děti už mají své životy, už je mám jenom pro radost. Jím, kdy chci, dívám se v televizi, na co chci a vůbec se nenudím, protože je toho tolik, co jsem ještě nepoznala, neviděla, nepřečetla…“
Poslouchalo se mi to docela dobře, i když vím, že takový bezproblémový stav není zadarmo. Člověk se prostě musí na podzim života, jak se naší poslední etapě vzletně říká, dobře připravit. Měl by mít vlastní bydlení, víme přece, jak vysoké a problematické jsou dnes nájmy, měl by samozřejmě mít slušný důchod, to znamená spoustu odpracovaných let a odvádění odpovídajících částek na sociálním pojištění. Měl by také myslet na své zdraví, aby byl v kondici a netrápily ho nemoci a bolesti. Jo, a děti by měl dobře vychovat. Legendy o tom, jak potomci navštěvují své seniory v různých sociálních zařízeních s nataženou dlaní, zdaleka nejsou legendou. Děje se to.
Ale ano, je to tak, stáří není žádná tragédie, ostatně, každý, kdo má to štěstí a dožije se ho, se o tom sám přesvědčí. Jako my dvě, co jsme se zcela náhodou sešly při odběru krve a zjistily, že jsme takřka stejně staré. Tak jsme to šly oslavit do nedaleké cukrárny, i tam jsme si notovaly a hlavně se konečně najedly. Ona si dala větrník, já dort s pařížskou šlehačkou.
Podívejte se ještě na video, které natočila na křtu knížky Na vše připravená Kristinka Vochočová. Knížka je jejím rozhovorem s Ivankou Devátou a té je, jak určitě víte, devadesát. A život ji pořád baví. Ona totiž ví, že je dobr
é se dožít stovky, protože pak nám přidají dva tisíce korun k důchodu.
