Článek
Zlaté prasátko jsem sice nikdy na vlastní oči neviděla, ale kubu jsem měla ráda, dokonce víc, než smaženého kapra, protože kuba nemá kosti. A tak jsem si tento vánoční zvyk přenesla i do své rodiny.
I letos jsem se vypravila do supermarketu nedaleko svého bydliště, abych zakoupila kroupy. Náš obchod prošel nedávno komplexní rekonstrukcí, která ho možná rozšířila, ale každopádně nic nezůstalo na svém místě, a tak my, co tam chodíváme léta, tápeme, protože na nové pořádky jsme si ještě nezvykli.
Kroupy jsem nenašla, a tak jsem vyhledala pracovnici obchodu, kterou jsem poznala podle trička s logem, a požádala ji o informaci, kde kroupy najdu.
„Stojíte u nich,“ sdělila mi bez zaváhání, a tak jsem začala pátrat. Stála jsem u regálu s čočkou, hrachem a dalšímu luštěninami, byl tam slušný výběr, ale kroupy nikoliv.
„Kroupy tam nejsou,“ vyhledala jsem ji opět, „já si myslím, že budou spíš u mouky, protože to není luštěnina, ale obilnina.“ Prodavačka nereagovala, tak jsem se jí zeptala, kde mají mouku, protože ani tu jsem nenašla.
„Támhle vepředu,“ ukázala mi rukou směr a já se jím vydala. Klaplo to, hned vedle pytlíků s moukou jsem našla ječné kroupy, dokonce měli dva druhy, střední a malé. Vzala jsem střední, dala je do vozíku a opět vyrazila za pracovnicí prodejny, abych ji informovala, kde se kroupy nacházejí.
„Kdyby se vás na to ještě někdy někdo ptal, tak už to budete vědět,“ dodala jsem snaživě a fakt jsem to myslela dobře, protože nové uspořádání zboží určitě dělá problémy i prodavačkám a doplňovačkám zboží.
Ale na ni moje informace dojem neudělala: „Na kroupy se mě ještě nikdo nikdy neptal.“
„Ale třeba se zeptá, budou Vánoce a spousta lidí přece dělá kubu,“ já na to.
Pracovnici prodejny jsem konečně zaujala. „Kuba se vážně dělá z krup? Já myslela, že z uhlí.“
No, nebudu vás napínat, nakonec se ukázalo, že ona si spletla kubu s františkem, což se dá celkem pochopit. Tak jsem jí stručně objasnila, co je to kuba, jemuž se také říká krkonošský, a nakonec jsme si celkem porozuměly. Tedy já se domnívala, že si rozumíme. Její poslední věta mě ale z toho vyvedla:
„Tak ať vám ten vánoční kuba dobře hoří.“
