Článek
Ještě u sousedů, v Německu, Rakousku nebo na Slovensku, se vydatně tančí, ale jinde na světě málokdo tuší, že existují různé druhy tance, že není jen ploužák a rychlé zmítání těl.
Za tu nebývalou popularitu tanců u nás může polka, která se objevila někdy kolem roku 1830, a natolik všechny uchvátila, že se ji chtěli rychle naučit. A když už uměli polku, přidali valčík, přišly další tance, a aby je bylo kde předvádět, začaly se pořádat bály, a to trvá dodnes, stejně jako taneční kurzy pro všechny věkové kategorie.
Tanec má dlouhou a krásnou historii, ovšem musím dodat, že polka vůbec nevznikla v Polsku, jak si někdo myslí, vznikla u nás v Čechách. Legenda tvrdí, že ji vymyslela služebná Anna Chadimová v Kostelci nad Labem, která si při práci prozpěvovala a k tomu tančila. To zaujalo místního učitele Josefa Nerudu, který melodii i kroky zapsal. Dal tomu název maděra, a to určitě znáte z lidové písničky Strejček Nimra koupil šimla za půl páta tolaru, přišel domů, popad ženu, tancoval s ní maděru. Později se název změnil na polku, a to podle půlkroků.
Tanec lidi kultivuje, sbližuje, a možná proto jsme celkem mírumilovný národ, protože pořád ještě tančíme. Pořádají se taneční pro mladé, pro dospělé, pro pokročilé, bylo by fajn, kdyby se tanci věnovali i politici, určitě by pak byli k sobě vstřícnější a méně útoční. Stálo by to za pokus. Kdyby každému zasedání Poslanecké sněmovny předcházelo tango nebo walz, možná by pak rozpravy vypadaly docela jinak, než je tomu dnes.
Každopádně je tanec vynikající vynález, a když to někdo provozuje na špičkové úrovni, jde o dech beroucí zážitek. Ve videu, které k tomuto povídání připojuji, vzpomínáme s Kristinkou Vochočovou na baletního mistra Vlastmila Harapese. Byl krásný, urostlý, příjemný a nádherně tančil. Několikrát jsem ho viděla na jevišti, ale největším zážitkem pro mě bylo, když jsem si s ním mohla sama zatančit.
Došlo k tomu na jevišti plzeňského divadla Alfa, kde moderátor Petr Jančařík pořádá své každoměsíční rozhlasové Neočekávané dýchánky. Jedním z hostů byl Vlastimil Harapes, a jelikož jsem tam byla jediná žena, Petra napadlo, že bychom mohli na pódiu tančit.
Stalo se a já na to nikdy nezapomenu. Tančila jsem ve svém životě mnohokrát. Absolvovala jsem taneční, takřka jsem protančila život, ale – promiňte mi to, všichni moji taneční partneři – s Vlastimilem Harapesem to bylo nejlepší. Dokonce jsem měla pocit, že se vznáším. Jedinkrát v životě. A dokonce mám z toho svého vrcholného životního okamžiku fotku, to kdybyste mi to nevěřili
.
