Článek
A teď se tam zastavíte vy a z těch dvou jízdních pruhů rázem uděláte jenom jeden. Ano, to je situace na infarkt, a to nejen můj, ale i všech, co se v té koloně snaží někam dojet. Neodvážila jsem se na ty řidiče aut za mnou ani podívat. Některé nadávky se totiž dají velmi dobře odezírat. Pár jich zatroubilo, a když jsem otevřela dveře a vylezla, pochopili, že jsem neusnula.
Hned jsem věděla, že je to konečná, že už nenastartuji. Kdysi jsem už zažila, jak to vypadá, když se odporoučí spojka. Strašně to páchne, takže ti, co měli otevřená okénka, pochopili. Ale jak se říká, každá situace má řešení. Tak jsem začala řešit.
Jelikož se na magistrále budují tramvajové koleje, respektive obnovují ty, co tam kdysi byly, pohybuje se tam spousta budovatelů. Vylezla jsem a požádala je, jestli by moje auto nezatlačili za červenobílé pásky, které jejich staveniště ohraničují. To abych nepřekážela provozu. Moc mi nerozuměli, ani nevím, jakou řečí mluvili, respektive oni spíš jen koukali, a to se opravdu nepozná, v jakém je to jazyku. Po názorné ukázce pochopili a začali mi fandit. Nepomohli, ale ocenili, když se mi to podařilo.
Poté jsem zavolala odtahovou službu, která dorazila, a to se určitě budete hodně divit, asi za patnáct minut. Odtahový vůz řídila velmi hezká dívka a budovatelé ze staveniště se mohli přetrhnout, jak jí chtěli být nápomocni. Ale ona se za mě pomstila. Všechno zvládla sama. Dovezla mě do servisu, kde byli také všichni vlídní a laskaví, takže jsem se ani nestačila rozbrečet nebo politovat.
Jelikož jsem původně vezla své dceři tiskárnu, neboť jsem si koupila novou, zavolala jsem si do servisu taxi, protože s tiskárnou bych se nerada po Praze přemísťovala. Jako by se všechny dobré víly dohodly, že mi z dneška udělají svátek, taxi přijelo za dvě minuty, mladý řidič naložil tiskárnu i mě a odvezl mě k dceři.
Jelikož jeho východní přízvuk byl patrný, hned jsem se ho zeptala, jestli je z Ukrajiny, nebo z Ruska a víte, co mi odpověděl? Že prý je z Československa. Pak mi vysvětlil, že pochází z Užhorodu, což bývala kdysi Podkarpatská Rus, součást naší někdejší republiky a jeho rodina to tvrdí dodnes. Nevymýšlel si, dokonce znal i Nikolu Šuhaje loupežníka. A vůbec ze všeho nejvíc mě překvapil, když řekl, že se mu u nás moc líbí, protože my Češi jsme senzační lidé.
Já si to tedy o nás myslím také, ale už dlouho se ke mně nikdo nepřidal. Takže díky za ten dnešní den, i za tu spojku. I když ono je to trochu symbolické. Není snad spojka od slova spojovat?
