Článek
Už předevčírem jsem byla naprosto zmámená, když jsem nastoupila do tramvaje a v mžiku vyskočili hned dva junioři a nabídli mi místo. Dívka a mladý muž. Chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem přijala místo mladíka, neboť využít galantnosti muže a nechat sedět dámu je v souladu se společenským katechismem. Pochopitelně jsem oběma poděkovala a dalo mi dost práce, abych potlačila dojetí. Jsem takový plačtivý typ, a jakmile se ke mně někdo chová vlídně, rozbrečí mě to.
Ještě neuvěřitelnější zážitek mám z včerejšího rána. Vlezla jsem do auta a nenastartovala. Usoudila jsem, že mám vybitou baterii, podle ikonky na displeji jsem si to ověřila v příručce, ale pro jistotu jsem provedla několik startovacích pokusů a při jednom z nich při zařazené zpátečce skočilo moje auto jako kamzík asi o metr dozadu. Parkuji v ulici, kde je jen tak tak prostor pro projíždějící vozy, a tak jsem vyřadila onu zpátečku, vylezla ven a snažila se auto zatlačit zpět mezi další zaparkované vozy. V tom okamžiku stál vedle mne mladík, který se do auta beze slova opřel a dotlačil ho na původní místo. Zase mě zradilo dojetí, a tak jsem slova díků dokoktala až poté, kdy zmizel v nedohlednu.
Do třetice jsem si chtěla v supermarketu dát do vozíku své oblíbené hotové jídlo, ale pár sekund přede mnou po něm sáhla i jakási dívka. Koukla jsem do útrob police, zašátrala tam a zjistila, že šlo o poslední kus. Vzala jsem to na vědomí a hodlala pokračovat v nákupu. Fakt jsem nereptala, ani jsem zlostně nesyčela, nicméně dívka si mého počínání všimla a mé oblíbené kuře s jasmínovou rýží mi dala do vozíku s tím, že si koupí něco jiného.
V noci jsem z těch zážitků nespala, protože si takový obrat nedovedu vysvětlit. Respektive mám určité podezření, ale připadá mi bizarní. Říkám si, že při té všeobecné internetové gramotnosti si možná junioři v okolí mého bydliště rozeslali můj portrét s tím, že mně vezmou vítr z plachet. V podstatě se v dopravních prostředcích potkáváme opakovaně a asi už mě měli plné zuby. Sama nevím, proč to dělám, protože v podstatě nejsem konfliktní, ale mám potřebu druhé školit a udělovat nevyžádané rady a doporučení.
Přepadá mě to právě v dopravních prostředcích. Když nastoupí někdo ještě starší, než já, hned nějakého sedícího juniora káravě vyzvu, aby uvolnil onomu seniorovi místo. A samozřejmě dám najevo, že já klidně postojím, protože umřít se dá i vestoje. Kromě toho je občas okřiknu, když mluví nahlas, nebo vulgárně. Takže bych se nedivila, kdyby se na mě domluvili.
A proč to tady ventiluji? Velmi by mě totiž zajímalo, jestli jenom já mám tuto novou a nečekanou zkušenost, nebo jestli se něco takového děje i ostatním seniorům. Nějak si nechci připustit, že by v internetovém světě naší čtvrti kolovala moje fotografie s nápisem: Bacha na tuhle bábu!
