Článek
Léta jsem jezdila všude autem a ani jsem neměla legitimaci na pražskou dopravu. Ale jak šly roky, bylo to stále problematičtější s parkováním a taky s mým zrakem. Začala jsem špatně vidět v noci, zneklidňovalo mě nízké podzimní nebo večerní zapadající slunce, a tak jsem začala jezdit vlakem. Žádný slavnostní zážitek jsem si od toho neslibovala, jen jsem se chtěla vyhnout nočnímu kroužení v ulicích kolem svého bydliště v marné snaze najít nějaké volné místo. Kolikrát jsem hodinu odněkud jela a další dvě se snažila zaparkovat. Mnohokrát jsem měla chuť strčit auto do Vltavy a mít klid.
A pak jsem si jednou, když jsem potřebovala jet do Plzně, našla na internetu vlak, který mi časově vyhovoval, koupila si na internetu lístek i s místenkou a do cíle dorazila naprosto nadšená, dokonce bych řekla v euforii. Jela jsem Západním expresem, kde je Plzeň první stanicí po Praze a byla tam rychleji, než bych autem projela Prahou. Od té doby už jezdím vlakem pravidelně, blahořečím našim předkům, kteří vybudovali v naší zemi skvělou železniční síť, myslím s láskou a něhou na Františka Josefa Gerstnera, na jeho syna Františka Antonína, na Františka Křižíka, Aloise Negrelliho, Jana Pernera a další skvělé muže, kteří nám tady tak senzační dědictví zanechali.
Je to prostě paráda. Popíjím kávu, luštím křížovky nebo se jen tak dívám z okna a je mi fajn. A jestli teď někdo říká, že by mi přál zažít pořádné zpoždění, tak to mám také za sebou, a i na to ráda vzpomínám.
Čekala jsem na vlak, který odjíždí v deset hodin večer z Plzně, jenomže byla vichřice, na trať popadaly stromy a bylo z toho takřka tříhodinové zpoždění. Z Plzně jsme vyjeli před jednou hodinou v noci, už sblížení z čekárny a svěží, protože každý měl sobě několik káv z automatu.
A já jen žasla, když průvodčí těm, co chtěli pokračovat z Prahy dál, nabídla hotel, a těm, jejichž cílová stanice nebyla daleko, taxík. Vše na útraty dráhy. My, co jsme končili v Praze, jsme byli vyvedeni z nádraží policií, budova se totiž na noc zavírá. A jeden z policistů se mnou počkal, až mi přijede taxík, který jsem si objednala. Taxikář mě odvezl domů za šedesát korun, jasně, že to způsobil můj policejní doprovod, ale pro mne to byl bonus navíc.
