Článek
Jelikož jsem sama léta pracovala jako novinářka, nikdy neodmítnu, když mi někdo chce položit otázku, dobře vím, jak je tato disciplína nevděčná, zejména, když někdo pracuje v médiu tak zvaně bulvárním.
Novinářka, která mě o rozhovor požádala, měla na starosti tu nejmírumilovnější rubriku, jaká vůbec existuje, a to domácnost a zahrádku.
„Tak mi řekněte, jak se staráte o svou zahradu,“ zeptala se mě úvodem.
„Nemám zahradu,“ odpověděla jsem popravdě.
„Vážně? Vy už nezahrádkaříte? A nestýská se vám?“
„Nikdy jsem žádnou zahradu neměla, jen truhlíky za oknem.“
„Aha,“ novinářka na to, „tak to máte víc času na natáčení filmů.“
„Ale já nikdy žádný film nenatočila.“
„Nepovídejte, vždyť ty vaše filmy jsou tak slavné, jeden se dokonce stal komedií století.“
V té chvíli mi to došlo, novinářka si mě spletla s Marií Poledňákovou. Pravda, máme stejné křestní jméno, možná by se mezi námi i nějaká podoba našla, ale nemohla jsem se za ni vydávat, protože ona už na tomto světě není. Tak jsme si to vysvětlily a nakonec se tomu obě zasmály. A aby jí to nebylo trapné, vyprávěla jsem jí, jak se mi kdysi stalo něco podobného.
Pracovala jsem v časopise, který byl mediálním partnerem soutěže krásy. Stala jsem se členkou poroty a vedle mne seděl Jaromír Jágr, také byl porotcem. Podotýkám, že to bylo dávno před Naganem, ale Jaromír Jágr už byl i tak hodně slavný, i mně hned došlo, že se jedná o známého sportovce. A tak jsem ho iniciativně požádala o rozhovor.
Ptala jsem se ho, kdy dostal první míč, jestli u něho v rodině byl někdo fotbalistou, jak se liší trávníky na jednotlivých stadionech, jaké to bylo, když začínal a jaké je to dnes, nakolik jsou důležité kopačky, a také jaký je jeho sportovní sen, jestli by třeba chtěl někdy hrát za Real Madrid nebo Barcelonu, jiné kluby jsem ani neznala.
Jaromír Jágr mi na vše odpověděl, ale bylo mi divné, proč se pořád směje. Moje otázky mi zase tak vtipné nepřipadaly. A vše jsem pochopila, když jsem po něm chtěla adresu, kam mu mám rozhovor poslat k autorizaci.
„Nemusíte mi to posílat, jen tam, kde je míč, dejte puk, místo trávníku dejte led a místo kopaček brusle, pak to bude v pořádku.
Tím chci říct, že jsme všichni omylní, a když nikomu neublížíme, tak se vlastně zase tolik nestalo. Nevím, jestli si Jaromír Jágr na tento náš rozhovor někdy vzpomněl, asi ne, protože rozhovorů poskytl spoustu, určitě i divných otázek dostal hodně, ale pro mne to byla lekce. Vzpomenu si na to pokaždé, když mám nutkání vztyčit prst a někoho zkritizovat za neznalost. A tak se hned zklidním a řeknu si, že se zase tolik nestalo, nejde o život. Vždyť stačí tak málo, třeba vyměnit trávník za led a kopačky za brusle.
