Článek
Přivezu si vozík s nákupem ke svému autu na parkovišti, otevřu kufr a začnu obsah vozíku zvolna přemísťovat. Nemohu si nevšimnout skupinky lidí obklopujících docela obyčejný prázdný nákupní vozík, který stojí na jednom z parkovacích míst kousek ode mne. Prohlížím si vozík a nic zvláštního na něm není. Je stejný jako ten můj a desítky dalších, které jsou připravené k novým nákupům, nebo se do nich právě nákup realizuje.
„Víš, kdo tady ten vozík nechal?“ zeptá se dramaticky jedna z žen ve skupince nově příchozí, zřejmě své známé. A potom vysloví familiérně upravené příjmení naší nejslavnější herečky. A s doplňujícími informacemi se ochotně přidávají i ostatní aktéři této kauzy.
„Představte si, že by to tak udělal každý, to by pak už nikdo nezaparkoval, protože by všude stály jenom vozíky,“ řekne jeden.
„Oni si ti slavní myslí, že si můžou úplně všechno dovolit,“ přidá se jiný.
„Kdybych to udělal já, tak se na mě určitě hned někdo zařve, abych po sobě uklízel, protože tady žádná taková služba, která by to udělala za mě, není,“ zafilozofuje pán, který si vozík zrovna fotí na mobilní telefon.
Nově příchozí paní si vozík prohlédne a smířlivě pronese: „Já bych ji tak příkře neodsuzovala, mohla docela normálně zapomenout, sami přece víte, kolik už jí je let.“
„Jenomže kdyby se tak zachoval obyčejný senior, vynadali by mu do blbců,“ nedá se pán, který právě dofotografoval.
„A podívejte, ve vozíku je desetikoruna, tak to asi opravdu byl jenom omyl,“ pronese nově příchozí paní.
„To je opravdu divný, říká se o ní, že je na peníze, že jo?“ Zauvažuje jedna z žen.
„Tak víte co,“ uzavře besedu nově příchozí. „Já ten vozík teď dovezu na místo a tu desetikorunu si nechám pro štěstí, já ji totiž jako herečku miluju.“ Popadne vozík a zamíří k budově prodejny, kde stojí vozíky několika řadami.
„Tak to vidíte, jak jsou ty lidi hamižný,“ málem si odplivne amatérský fotograf. „a teď se ještě bude bába nenažraná chlubit, že má desetikorunu od nejslavnější český herečky.“
