Článek
Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon / Čí ruce ho rozhoupaly / Francie sladká hrdý Albion / a my jsme je milovali, napsal tenkrát básník František Halas, a když se jeho báseň (má název Zpěv úzkosti) dostane dnes někomu do ruky, šedesát procent z lidí do čtyřiadvaceti let nebude tušit, oč se jedná. Což zjistil průzkum marketingové agentury, který proběhl zhruba před pěti lety. Dnes asi situace lepší nebude, spíš horší.
Lidská paměť je ošidná, a tak připomínám, že šlo o dohodu mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově ve Führerbau neboli Vůdcově domě, kde dnes sídlí mnichovská vysoká umělecká škola. K podpisu pak došlo po půlnoci, tedy 30. září 1938.
Těmi, kteří se podepsali, byl britský premiér Neville Chamberlain, francouzský ministerský předseda Édouard Daladier, německý kancléř Adolf Hitler a italský premiér Benito Mussolini. Ti se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci, známé ho jako Sudety, Německu. O nás bez nás, začalo se tehdy říkat a byla to pravda. Ne snad, že by tam nikdo z Československa nebyl, dostavili se dva diplomaté a právníci, Hubert Masařík a Vojtěch Mastný, k jednání však přizváni nebyli.
Československo se chtělo bránit, ostatně pevnosti z té doby dodnes existují, takzvané „řopíky“ si pořizují milovníci historie, ale také farmáři nebo podnikatelé v turistice. Mimochodem jejich název vznikl ze zkratky ŘOP, což bylo Ředitelství opevňovacích prací, a že slouží dodnes, svědčí o jejich kvalitě, a kdo ví, jak by to tehdy dopadlo, kdybychom se bránili. Dodnes se o to historici přou. Každopádně Československo dokázalo během pěti dnů mobilizace shromáždit 1 128 000 vojáků, kteří se však po Mnichovu museli vrátit domů. Už se vrací bez praporu odzbrojený pluk / Podél ohořelých stromů zářijových luk / Už je konec naděje a už je konec muk, napsal básník Vítězslav Nezval.
Kdo zná televizní seriál Karla Kachyni, Vlak dětství a naděje, natočený podle románu Věry Sládkové Poslední vlak z Frývaldova, tak ví, co následovalo. Kapitulací skončila éra První republiky, vznikla Druhá republika, která však neměla dlouhého trvání, Československo přišlo o svá historická pohraniční území na hranicích s Německem, která náležela zemím Koruny české od středověku. Šlo o třicet tisíc čtverečních kilometrů, kde žilo 3,75 milionu lidí, z toho 850 tisíc Čechů. Ti byli pronásledování a posléze ze svých domovů vyhnáni. Málo se to připomíná, zastírá to poválečný odsun Němců, nicméně Češi po Mnichovu zažili totéž.
Lidé z vnitrozemí tehdy vyhnancům z pohraničí pomáhali, snad každá rodina někoho ubytovala. Ano, když je nejhůř, dokážeme si pomáhat, dnes stejně jako kdysi. V naší rodině už ti, co to zažili, nejsou, ale moje máma mi často vyprávěla, jak v malém domku v Petrovicích na okraji Prahy ubytovali na několik let rodinu se sedmi dětmi, která si ani nestačila vzít svoje osobní věci.
Pamětníci odcházejí, současní historici a politologové mají různé názory, nicméně svědectví těch, co to prožili, jsou nejcennější. A tehdejší prezident Edvard Beneš ve svých Pamětech napsal:
„A pak v Mnichově 30. září v noci byla našemu státu a národu zasazena rána palicí do hlavy; bez naší účasti a přes mobilizaci veškeré naší branné moci byla smluvena a podepsána čtyřmi velmocemi – a nám pak i vnucena – pro Evropu a celý svět osudná dohoda mnichovská. Československo, o němž se mělo v Mnichově jednat, pozváno na konferenci nebylo, ačkoli jsem o to výslovně žádal. Bylo mu sděleno, že jeho delegát může býti v Mnichově přítomen a že, bude-li ho zapotřebí, bude zavolán. Byl zavolán až tehdy, když mu bylo oficiálně předáno jednostranné rozhodnutí čtyř velmocí. Byl to jen další doklad toho, jak s námi čtyři evropské velmoci neuvěřitelně nakládaly…“
Zdroje:
Beneš, Edvard. Paměti. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. 3. vyd. Praha: Orbis, 1948
A co básník, antologie české poezie 20. století. Praha, Mladá fronta. 1963
Průzkum: 60 procent mladých neví, co se stalo v roce 1938. iROZHLAS. Český rozhlas, 25. července 2018.
