Článek
Moc jsem mu nevěřila, když sekl zčistajasna s natáčením filmů. Chápala jsem jeho důvody, ale říkala si, že bez filmování nevydrží, protože ho miluje, chtěl filmovat od malička a hlavně to umí. Ale jemu to rozloučení s láskou žádné problémy nedělá. Už před časem mi vyprávěl, jak je v Hošticích spokojený, že si vždycky dojde do pojízdné prodejny pro chleba, paštiku a rajčatovou šťávu a pak doma čte, dívá se na filmy a žije si svůj příjemný život v rodné vísce.
Tentokrát jsem se ho zeptala také a on mi líčil, kolik je v Hošticích zrovna lidí, jsou prázdniny, tak se jedou podívat na místa, odkud jsou jejich oblíbení Škopkovi a Konopníkovi, farář Otík nebo Keliška. Samozřejmě si najdou i jeho, protože v Hošticích se neschováš, ale to on ani nedělá. A tak se fotí a povídá si.
„To musí být otrava, co?“ řekla jsem a chtěla na toto téma pokračovat, ale on mě přerušil.
„Ne, je to fajn, těší mě to a říkám si, že pro mne jsou tahle setkání víc, než by byly filmové ceny. Tohle je můj Český lev nebo Oscar.“
Věřím mu to, Zdeněk nelže. Znám ho spoustu let, kdysi jsme se společně kamarádili s Helenou Růžičkovou a zůstalo nám to. Helena ho považovala za génia a já si to o něm myslím také. Vždycky, když čtu nebo poslouchám, jak někdo mluví o jeho práci a o něm s despektem, tak si říkám, co o něm vlastně ti lidé vědí. Tuší, že hraje na klavír jako virtuóz? Tuší, že ovládá několik jazyků? Tuší, že má hluboké encyklopedické znalosti o literatuře a historii? Mimochodem, francouzsky se naučil z televizního kurzu tak dobře, že ho kdysi přijali ke studiu do Dijonu. A o jeho filmech mluvit netřeba, stačí se kdykoliv podívat do televizního programu, těžko se najde režisér, jehož filmy by se tak často reprízovaly.
Nikdy to neměl jednoduché, kdysi kvůli němu zrušili filmovou cenu pro nejnavštěvovanější film, neboť ji dostával opakovaně, a kritici mu taky nikdy radost nedělali. Ale tak už to na světě chodí, i v minulosti byli ti nejšikovnější ocenění až tehdy, když už jim to mohlo být jedno. Takže je skvělé, že lidé jezdí do Hoštic, že se chtějí podívat na toho sympatického a hezkého pana režiséra, který pro ně natočil tolik bezvadných filmů. A proto o tom vlastně píšu, protože vox populi, vox dei neboli hlas lidu je hlas Boží. A do Hoštic vyrazím také.
