Článek
Kdyby to bylo takhle jednoduché, tak se my důchodci topíme v penězích, protože by nám chtěl přidat každý. Ale vím, že pro šiřitele podobných myšlenek je hlavním argumentem Andrej Babiš, kterého prý důchodci volí nejen kvůli důchodům, ale i koblihám, které kdysi rozdával cestujícím v metru. Nevím, nikdy jsem od něho koblihu nedostala, ale tenhle argument je prostě trapný. Dá se vůbec zjistit, kdo koho volí? Všichni přece víme, že ankety mají jen přibližnou vypovídající hodnotu, navíc lidé často ani pravdu neřeknou.
V nedávných volbách zvítězili ti, kteří údajně mají mladší voličskou základnu, na jejich trůnech je chtěli právě ti dynamičtí stavitelé chrámů, kteří drží v rukou budoucnost, hlavně tu svoji, protože my důchodci už vlastně žádnou nemáme. Nehodlám se zabývat úrovní dnes vládnoucí garnitury, o tom si denně můžeme přečíst milión slov a šachová partie je teprve rozehraná, uvidíme, jak se hra bude dál vyvíjet.
Mě by spíš zajímalo, co je to za lidi, kteří zcela vážně navrhují, aby se někomu sebralo volební právo, něco, co je podstatným výdobytkem moderní doby a demokracie. Proč si tito navrhovatelé myslí, že odchodem do důchodu člověk ztratí zdravou mysl a je třeba ho odklidit někam do slepé uličky? Čas hrozně rychle letí, a tak i ten, kdo nechce, aby důchodci volili, jednou bude na druhém břehu, kam zcela jistě doplave každý, ovšem má-li to štěstí a dožije se toho. Někdo v té řece plave, jiný vesluje vlastní loďku, další se veze parníkem, který mu nepatří, ale má tem veškeré pohodlí. Ale ke břehu stáří směřujeme všichni.
Já už na druhém břehu jsem, dostávám důchod, ale vedle toho jsem stále osoba samostatně výdělečně činná a každý měsíc státu ze svých výdělků část odvádím. Nevyžaduji žádné zvláštní ohledy, nevadí mi, když mě nikdo nepustí v tramvaji sednout, ale také nechci, aby o mně rozhodoval člověk, který mi chce upřít jedno z mých základních práv.
V této souvislosti mě napadají slova, která kdysi řekl Jan Werich: „Jakmile se ze stáří začne dělat zásluha, je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.“ A to bych s dovolením vzkázala autorovi tohoto návrhu, aby věděl, co ho čeká.
