Článek
Není to trendem pouze u nás, ale snad v celém světě, že se více a více daří upevňovat moc, nebo chcete-li podporu populistickým kandidátům. Možná je to pouze náhoda, ale stává se to především tam, kde nějaký čas byly u moci spíše levicové vlády, včetně Evropy. Tedy pokud si odmyslíme zřízení, kde neexistuje nebo nefunguje demokracie.
Demokracie totiž umožňuje šíření dezinformací a dezinterpretací pod rouškou svobody slova, na rozdíl třeba od autokratických zřízení. Pravdou je, že zde se pak šíří lži také, ale zabalené do jediné pravdy a ostatní názory (pravdy) jsou cenzurovány pod různými často neuvěřitelnými důvody a jejich autoři zavírání, nebo přímo likvidováni. Jako se to již dlouho děje například v Rusku nebo Číně, byť se snaží tato zřízení navenek prezentovat jako demokratické či lidové zřízení. Časem dojde k otupění společnosti, která se pomalu přestává bránit, a k posilování extremistické moci v rukou diktátorů.
To je pouze zjednodušený a zrychlený úvodní pohled. Nyní se pojďme podívat na naši poltickou scénu, kde se v poslední době extremismu daří nebývale dobře. Jde o skupiny nedemokratických „vůdců“, kteří využívají slabostí lidí a obrací jejich frustraci a strachy proti většině, umně maskované do různých společenských nebo finančních témat. Stávalo se tak například s tématy, jako jsou nelegální migranti, proticovidová opatření, ceny energií, válka na Ukrajině, nebo třeba drahé potraviny a podobně.
Je často s podivem, jak například téma drahých potravin šíří především ti, co nemají nouzi, a cena rohlíku nebo banánů je v podstatě nemusí zajímat. V případě bývalého premiéra je to dokonce zajímavější v tom, že sám vlastní značnou část potravinářské výroby a má snadnou možnost s těmito cenami něco udělat, ovšem na úkor snížení vlastního nemalého zisku. Což on samozřejmě odmítá a vinu hází na vládu, která má jen omezené možnosti, co se cenotvorby jednotlivých dodavatelů a obchodních řetězců týká. Přesto mnoho jeho podporovatelů využívá tyto politické fauly a další lži k šíření a získávání dalších strachem či vztekem naplněných lidí. Postačí jen vyvolat dojem, opravdu jen tak málo, že jejich protivník nebo konkurent něco řekl, napsal nebo udělal a napsat anonymně pár mailů. O jejich šíření se pak postará celá skupina podporovatelů nebo obelhaná sociální bublina, která podobné zprávy šíří jako tu jedinou pravdu. Obzvlášť oblíbené je pak zabalení do aury „sdílejte to, než to zakážou“ a podobně. To je pak záruka bleskového šíření jakékoliv blbosti a lži v podstatě jistá.
Bez zajímavosti není ani to, že je jedno, jak je zpráva důvěryhodná a jak moc skutečných ověřitelných důkazů jim předložíte. To, že to sdílejí ve své spiklenecké skupině, je pro ně zajímavější než pravda nebo cokoliv jiného. Jejich názor postavený na prokazatelných dezinformacích se většinou už nemění, a tedy je v podstatě nemožné s tím bojovat. Obzvlášť pokud na to máte málo času, jako v případě prezidentských voleb. I proto se většina dezinformací na protikandidáty šíří až v posledních dnech voleb. Protistrana má tu smůlu, že se musí nejdříve s obsahem seznámit, nějak na něj rychle reagovat a stejně nemá velkou šanci na to, že obelhaní lidé uvěří tomu, že se stali obětmi podvodu. Nejen, že je těžké si to sami přiznat, ale často to stejně nic nezmění na jejich původním rozhodnutí, bez ohledu na to, na jak chatrných nohou stojí. Tedy se jedná o bezprecedentní podpásovku hodnou praktik komunistických tajných služeb, jako byla StB, KGB a další podobné odnože. Což samozřejmě hraje do noty těm, kteří to umí a používají jak v politice, tak v byznysu celý život. Se svědomím si nikdy hlavu nelámali, nelámou a lámat nebudou.
Zkuste popřemýšlet o tom, co tyto lidi vede k tomu, že jdou a ochotně šíří lži těchto „hlasatelů alternativní pravdy“ . Co probíhá člověku hlavou, když dává svůj hlas člověku, který nemá svědomí, prokazatelně a opakovaně lže nebo vědomě šíří dezinformace. Proč stojí za člověkem, který bohatne na úkor všech a vlastně i s jejich podporou? Proč podporují člověka, který jim slibuje nesplnitelné a je navíc vyšetřován ve dvou státech za daňové a dotační podvody. Jak o takových lidech můžete smýšlet? Co si myslet o člověku, který se tak snadno přenese přes to všechno a volí zlo? Asi není náhodou, že je volen těmi nejslabšími, tedy lidmi s nižším vzděláním a staršími. Jde o skupiny, na které se roky soustředí i různí prodejní šmejdi, protože je to skupina nejsnadněji ovlivnitelných a manipulovatelných lidí. Uvěří krásným pohádkám (lžím) a těm, co jim nabídnou snadnou cestu. Není pak podobný politik, mířící na tyto skupiny, vlastně také takovým šmejdem?
Myslete na to, až půjdete v druhém kole volit svého prezidenta. Hlavně si uvědomte, že celý svět nás podle toho zvoleného zástupce na Hradě bude posuzovat. Opravdu chcete obyčejného lháře a populistu? Opravdu patříte do skupiny těch, co jim nevadí žádný podraz? Opravdu si s vámi může zahrávat každý šmejd?
Šťastnou ruku při výběru nám všem.
