Článek
Kdysi silná politická strana si zvolila nového lídra, paní Maláčovou. Když pominu její politickou minulost včetně politického pádu, ptám se kam chce vlastně Sociální demokracie směřovat?
Nicméně zpět k tomu jak se Sociální demokracie propadla až na politické dno. Minulost ukázala že bylo sakra velkou politickou chybou spolupracovat s Andrejem Babišem a nechat si jím ukrást své úspěchy a zároveň se stát obětním beránkem jeho vlastních neúspěchů. Tuto disciplínu zvládá Andrej Babiš přímo bravurně a Sociální demokracie mu skočila na lep ne jednou, ale hned dvakrát. První volební období je mělo varovat, ale jejich sebevědomí že to během druhého volebního období bude jiné a oni komunikaci s voliči zvládnou bylo obrovské a o to tvrdší byl pak pád na samé politické dno.
Tragické preference se měly změnit díky volbě nového vedení a zvolení nového směru či změnou volební taktiky. Bohužel byla zvolena Jana Maláčová, která přímo stála u tragického propadu strany a hned její první prohlášení naznačují že se nepoučila. Namísto hrdého zvednutí hlavy a ukázky toho že jde stále o hrdou a silnou politickou stranu jménem Sociální demokracie, zvolila opatrné spojení s komunistkou Konečnou a její stranou KSČM. Nechce se mi věřit že by tímto opatrným krokem dokázala přesvědčit větší množství voličů. Spojením s KSČM a jich silným lídrem Kateřinou Konečnou se opět stanou stranou takříkajíc sekundární, tedy takovým přívěskem svého silnějšího politického konkurenta. Tedy to moc nevypadá ani na velký polický návrat a už vůbec ne na návrat hrdé a silné politické strany zpět mezi hlavní hráče. Jo, asi se jim podaří získat o pár procent více voličů a dost možná se dostanou i nad hranici vstupu do vlády, ale nedovedu si představit že by strana s tak nízkým sebevědomím mohla oslovit širší publikum, obzvlášť když se chce spojovat s komunisty. Pro voliče půjde jen o další levici s podobným programem, ale pozornost zůstane především u KSČM a Kateřiny Konečné. Spojení s KSČM je donutí nebýt zcela odlišnými, čitelnými a volitelnými. Proč? Protože Jana Maláčová není silným lídrem který by mohl přilákat voliče kteří právě po takovém silném lídrovi evidentně touží, což bohužel dokazuje hned prvním politickým krokem.
Přestože nejsem voličem Sociálních demokratů říkám bohužel. Přál bych si totiž návrat skutečných politických stran na politické výsluní. Čím více takových stran by se tam vrátilo, tím méně prostoru by pak zbylo na populistické strany a politické firmy, které zneužívají strachu občanů ve svůj prospěch tím, že rozsévají zlobu i strach pomocí lží a dalších manipulací. Třetina voličů totiž nevyužije kritické myšlení (ani neví co to je) k tomu aby pochopila že drtivá většina těch slibů nejde splnit, nebo jen za cenu neskutečných dluhů, které by musely splácet ještě naše děti a možná i jejich děti. Těmto voličům je budoucnost úplně jedno, protože se chtějí mít lépe hned teď a ostatní jim je lhostejné, včetně pokažené budoucnosti vlastních dětí. I to o nich vypovídá mnohé, bohužel.
Doufejme že Sociální demokraté dostanou brzo rozum a postaví se konečně na své vlastní nohy. Ve změnu myšlení a rozum voličů kteří nyní vhazují své hlasy populistickým stranám a firmám, už nevěřím. Je to stejně nereálné jako sliby těchto populistů.
