Článek
Začnu tou první kauzou s názvem Máslo.
Osobně mě už toto téma začíná nudit až štvát. Díky inflaci totiž zdražilo úplně všechno a není divu. Vzrostly například náklady na energie, platy zaměstnanců a další vstupy. Bylo by tedy s podivem kdyby se máslo udrželo na cenové úrovni předchozích let. Navíc nás čekají Vánoce a pečení cukroví pravidelně máslo v tuto dobu zdražuje. Nechápu tedy, proč je okolo toho takové haló. Populisti a myšlením komunisté vzpomínají na cenu másla před rokem 1989, navzdory tomu, že vzhledem k dnešním platům by muselo stát víc jak 200 Kč abychom se ceně před rokem 89 přiblížili. Ale tento fakt jim jaksi uniká, nebo ho prostě ignorují. Prostě se jim to hodí do krámu, aby se mohli cítit ukřivdění a okradení. Tito lidé se v tom svrabu prostě potřebují rochňat.
Druhá kauza německých platů je trochu z jiného soudku. Nynější premiér Petr Fiala během jednoho rozhovoru prohlásil, že pokud bude mít další šanci ve vedení vlády, dostane naše platy na úroveň těch německých. Kolem toho se následně strhl neskutečně velký kolotoč rozhovorů, kde bylo toto tvrzení mnohokráte rozebráno a zpochybněno. Samozřejmě právem, ale s jedním malým (velkým) dodatkem.
Pokud se někdy zajímáte o osobní rozvoj, nebo čtete životopisy slavných a úspěšných lidí, zjistíte, že toho nedosáhli díky tomu, že jim někdo řekl, že něco nejde a podobně. Vždy si šli za svým, protože byli přesvědčení, že to je správná cesta a to navzdory všem pochybovačům a rádcům. Úspěšní prostě nikdy nešli šedým středem a na základě toho, že se to tak běžně dělá. Ba právě naopak. Stanovením si vyšších cílů a prací na jeho naplnění dosáhli toho, co si předsevzali. Například mě v této souvislosti napadnul i Dan Přibáň, kterému všichni tvrdili, že trabantem se nikam nemůže dostat, a on si postavil hlavu a prostě dokázal, že i takový slabý a nedokonalý stroj může projet téměř celý svět. Nechá se přitom zažít mnohá dobrodružství a ještě z toho vznikne úspěšný cestovatelský dokument a vyprávění z cest bude plnit mnohé přednáškové sály. Vždy o mnoho více něž ostatní pracují například vědci, sportovci i úspěšní podnikatelé. Opět navzdory všem pochybovačům a gaučovým rádcům.
Osobně si vždycky budu vážit spíš těch, kteří sobě i nám ostatním nastavují nějaké vyšší cíle, než těch druhých, kteří jen žvaní, vyhrožují vším možným a hledají viníky pro svoje i naše neúspěchy. Nechci žít ve strachu a spoléhat se na jiné a svá pochybení svádět na někoho jiného, protože nejsem zbabělec. Nevěřím populistům, kteří mi nabízí snadnější cestu a nabízí mi, že za mě vše vyřeší. Raději půjdu tou těžší a složitější cestou spolu s těmi, kteří nejsou zvyklí neustále brečet a stěžovat si. Místo toho zatnou zuby a tlačí svůj osud dopředu, bez ohledu na to, jak je to těžké a složité. Kdo chce, tak chápe, ostatním to stejně asi nikdy nedojde.
Z tohoto pohledu je pak jasné, že spíše fandím Petrovi Fialovi bez ohledu na to, že vím, že 4 roky nejsou dostatečné ke splnění cíle v jeho prohlášení. Nicméně není to nesplnitelný cíl (v delším časovém horizontu), pokud se nebudeme chovat nezodpovědně a přijmeme i méně populární opatření k ozdravění veřejných financí. Cesta populistů, kdy z obavy o hlasy voličů (ze zbabělosti) se rezignuje na důchodovou reformu, nebo další nepopulární kroky, a začne se více utrácet, aby se získalo co nejvíce hlasů, je cestou do pekla. Jen to mnoho lidí nevidí, nebo prostě nechce vidět. Za mě jsou to sobci a zbabělci, protože všechny problémy, které se dají řešit už dnes (a levněji), nechají na našich dětech s tím, že tyto problémy budou díky odkladu a dalšímu propadu veřejných financí ještě mnohonásobně horší.
Osobně nehodlám jít dobrovolně do důchodu ani v 67 letech, ale pokud mi to zdraví dovolí, budu pracovat déle. Přestože moje profese vyžaduje i určitou míru zdraví, věřím, že to nějak půjde. Když ne, tak prostě do toho důchodu odejdu, to se prostě teprve ukáže. Nyní to nehodlám řešit a ještě si na to pár let počkám (asi 15), pak se uvidí. Mým cílem je dále pracovat nejen v oboru, ale i na sobě. Nečekám a nebudu čekat až mě někdo posune, ale půjdu všemu naproti. Také si stanovím vyšší cíle a mety, kterých bych ještě rád dosáhl. Nebudu brečet, když se něco nepovede, ale zkusím třeba jít jinou cestou, když se mi první cestou dosáhnout mety nepovede.
Třebaže nejsem úplný fanoušek této vlády a s mnoha jejími kroky nesouhlasím, prozatím nevidím lepší cestu pro blaho našeho národa. Další nabídka jsou populisti, kteří nám slibují nesmysly a zadlužování našich dětí, o což prostě nemůžu stát. Tedy fandím Petrovi Fialovi a tleskám mu za to, že našel odvahu veřejně stanovit tak ambiciózní cíl pro svou vládu ve prospěch našeho národa.
Rád bych, aby se podobné diskuse jako se rozjely na základě prohlášení současného premiéra, rozjely i ohledně mnohých prohlášení Andreje Babiše. Proč jeho fanoušci nepřistupují stejně kriticky i k jeho nesmyslným prohlášením? Začněme uvažovat o tom proč a co nám říká. Obě pseudokauzy jsou jen kouřovou clonou v politické hře populistů. Hodí se jim do krámu a na jejich základě budou zasévat mezi lidi další nenávist, byť například Andrej je tím, kdo má na cenu másla skutečný vliv. Tím netvrdím, že by mohl vrátit cenu másla na 30 korun. To je minulost a smiřme se s tím, že máslo bude stát okolo 50-60 korun a že lidem, jako je Babiš, se německé platy prostě nehodí do podnikání. Je spíše znám tím, že platí minimální mzdy a že rád zaměstnává ukrajinské uprchlíky, protože dělají ze menší peníze, aby pak proti nim veřejně vystupoval a strašil lidi tím, že jim berou práci a on proti nim bojuje. Zkuste se nad tím zamyslet.
Přeji vám hezký den a výhledově i ty německé platy.
