Článek
„Nechci, aby si táta bral tu ženskou!“ křičí malá Eliška pokaždé, když se zmíníme o svatbě. Je jí osm let a za dva roky, co jsem s jejím otcem Tomášem, se naučila dokonale manipulovat situací. Když jsme se s Tomášem seznámili, věděla jsem, že má dceru z předchozího vztahu. Snažila jsem se být chápavá, trpělivá, vstřícná.
Dělala jsem všechno pro to, abych si Elišku získala. Vodila jsem ji do kina, na zmrzlinu, kupovala dárky. Ale čím víc se snažím, tím víc mě odmítá. „Táto, proč nemůžeme být sami? Vždyť nám bylo dobře,“ slyším často za dveřmi jejího pokoje. A Tomáš? Ten jen bezmocně krčí rameny a říká, že musíme mít trpělivost. Ale já už ji ztrácím.
Vrchol přišel, když jsme oznámili plány na svatbu. Eliška předvedla představení hodné Oskara - hysterický pláč, křik, odmítání jídla. „Jestli si ji vezmeš, už s tebou nebudu mluvit!“ vyhrožovala otci. A on místo aby si stál za svým, začal couvat. „Možná bychom měli počkat,“ řekl mi včera večer. „Víš, ona je ještě malá, potřebuje čas.“ Čas? Kolik času ještě potřebuje? Dva roky jsem se snažila být perfektní náhradní matka, a výsledek? Jsem pro ni stále jen ta ženská, která jí bere tátu. Někdy mám pocit, že za tím vším stojí její matka. Ty poznámky, ty manipulativní triky - to přece nemůže vymyslet osmileté dítě.
„Maminka říkala, že jsi zlá,“ prohlásila Eliška onehdy u večeře. A já jen bezmocně sledovala, jak Tomáš mlčí. Proto píšu tento příběh. Pro všechny, kdo se ocitli v podobné situaci. Kdo se snaží vybudovat nový vztah s partnerem, který má dítě z předchozího manželství. Není to jednoduché. A někdy se ptám, jestli je to vůbec možné. Láska k Tomášovi je silná. Ale dokážu žít ve vztahu, kde budu vždycky až druhá? Kde každé rozhodnutí bude záviset na rozmarech osmileté holčičky? Kde partner není schopen postavit se za náš vztah?
Svatbu jsme odložili na neurčito. Eliška vyhrála - aspoň pro tuto chvíli. Ale já vím, že tohle není konec. Že jednou budu muset udělat těžké rozhodnutí. Protože život ve stínu malé manipulátorky není to, co jsem si pro sebe představovala. A Tomášovi? Tomu bych chtěla říct - láska k dítěti je důležitá, ale nesmí se stát zbraní proti novému štěstí. Protože někdy tím, že se snažíme chránit city jednoho, ničíme city druhého.
Zdroje: autorský text
