Článek
Kam kráčí dnešní svět?
Když se dnes podíváte na autobusovou zastávku u školy nebo do jakékoliv kavárny uvidíte jak mladí lidé stojí vedle sebe, ale přitom jsou každý jinde. Všichni jsou ponoření do svých digitálních bublin displejů, jako by tam byl celý svět. Dříve by se spolu bavili, smáli se, poznávali jeden druhého. Jenže ten opravdový svět běží kolem nich a jaksi ho míjejí.
Všechno je rychlé, přístupné, barevné a chytlavé. Ale čím víc času trávíme v online světě, tím víc nám uniká ten skutečný.
Svět s lidským dotekem nebo smíchem ,rozhovorem či s obyčejným pohledem do očí. Když se ztratí přirozená lidská interakce, začne chybět i empatie. A tam, kde není empatie, začíná odcizení.
Tichá krize psychiky
Není divu, že roste počet psychických problémů, pocitů osamělosti a sebevražd.
Jak by taky ne, když většina lidí dnes žije v iluzi spojení, ale ve skutečnosti je odpojena víc než kdy dřív.
Strach vystoupit ze své komfortní zóny, zvednout oči, promluvit s cizím člověkem, to je nový fenomén. Všechno se přesouvá do bezpečí obrazovky, kde nehrozí trapas, odmítnutí ani pohled do očí. Jenže právě tyhle malé okamžiky z nás dělají člověka.
Bez nich mizí cit a schopnost chápat druhé i schopnost chápat sám sebe.
Kam svět spěje? A jsme vůbec schopni to změnit?
Možná ano, ale začít musíme u sebe. A hlavně u dětí. Protože děti se neučí podle toho, co jim říkáme, ale podle toho, co vidí. Pokud rodiče drží v ruce mobil častěji než jejich ruku, jak se mají naučit být přítomní?
Pokud s nimi rodiče netráví čas „offline“, nebudou vědět, co to vlastně znamená být tady a teď, sdílet, naslouchat, chápat.
Stačí tak málo. Prostě vzít své vlastní dítě za ruku a povídat si o tom, co ho trápí nebo baví a u toho se dívat vzájemně do očí.
Protože právě tahle jednoduchá lidská přítomnost může být tím, co zachrání nejen vztahy, ale i duševní zdraví budoucích generací.
Možná ještě není pozdě.
Ale čím déle zůstáváme v té své digitální bublině, tím víc se od sebe vzdalujeme.
A jednoho dne se možná opravdu probudíme do světa, kde si už nikdo nebude umět říct o pomoc.
Ani ji nabídnout.
