Článek
Jeden známý zubní lékař před časem vymyslel způsob, jak zachránit naši ekonomiku. Vyřeší se podle něho přes důchodce. Nebudou! Jeho řešení spočívalo v tom, že každý člověk, který dovrší věk 45 let podstoupí dobrovolně eutanazii. Odpadlo by vyplácení důchodů, byl by dostatek bytů a lidé by se dožívali konce života v plné síle a bez vážných nemocí.
Pan doktor se posléze dal na vyšší politiku. Tento člověk by se náramně hodil do výroku pana Wericha:
„Kdyby se zabíjelo za blbé nápady, to by bylo bytů volnejch.“
Když jsem si ten lékařův blábol přečetl, nechtěl jsem věřit, že inteligentní člověk dokáže toto vymyslet, a ještě veřejně prezentovat. Zajímavé ale je, když i on překonal tuto jím určenou konečnou věkovou hranici, tak zřejmě na svůj výplod zapomněl. To je ale úděl politiků – nepamatovat si. A opět další výrok pana Wericha:
„Nepamatovat si? To je nejlépe placené.“
