Článek
Kdo čte mé články, ví, že jsem se s Pavlem seznámila v garáži na Smíchově a napsala článek o jeho Diegovi. Tentokrát ho poznávám jinak: jako vlakvedoucího. Z Prahy vyrážíme v 10:51.
Baltic express je dopravní revolucí
„Dřív Češi museli k Baltu přes Varšavu a s přestupy, dnes už ČD nabízí přímý spoj. Je to nejrychlejší a nejpohodlnější cesta,“ pochvaluje si Pavel. V Ústí nad Orlicí opouštíme hlavní koridorovou trať a vjíždíme do malebné přírody v údolí Tiché Orlice.
Vlakvedoucí Pavel
Ve 13 hodin jsme v Lichkově, poslední české zastávce před hranicí s Polskem. Tam Pavla a jeho tým střídají polští kolegové, kteří vlak dovedou až k moři – do cíle dorazí před dvacátou hodinou. My tady vystupujeme a míříme do nádražní restaurace. V únoru ji otevřeli Iveta a Dan.
Nádražní restaurace ožívá
„Dobrý den, takže dáme panáka, jo?“ vítá mě Iveta. Když odmítnu, tváří se skoro uraženě. Nehodlá kvůli mně měnit místní zvyky, a tak to zkouší ještě jinak: „Nebojte, na podnik dáváme jen malé. Kdybychom dávali velké, tak přijdeme na buben.“ Než stačím něco říct, Iveta nalévá a ťukáme si na tykání.
Restaurace na nádraží v Lichkově
Potykám i s jejím partnerem Danem. Ještě nedávno měli hospodu v Ivančicích. Pak se ale rozhodli pro životní změnu a zapouštějí kořeny o 170 kilometrů dál. Mají můj obdiv.
Objednávám si sekanou. Je šťavnatá. Protože jsem ale ve vlaku měla svačinku, nemám takový hlad a nedojídám. „To u nás není zvykem,“ zlobí se naoko Iveta. Vařit ji učila babička, takže vše má poctivé.
Nejvíc pyšná je na své husté polévky – poctivé, bez kapky masoxu.
Sekaná s bramborem: na mě velká porce
Je prý ale jedna věc, na kterou si hosté stěžují: příliš velké porce. „Z jedné bych se já najedl tak třikrát,“ zlobí Ivetu Dan. Ta mu hned pohrozí, že když se mu to nelíbí, může být bez večeře. Tihle dva se mi líbí:)
Že je hospoda zase otevřená, kvituje Pavel i jeho kolegové. Nedávno si sem jeden z nich, Ondra Čech, dokonce udělal výlet ve svém volnu. Do lichkovské nádražky přivezl partu kamarádů. Zahráli si pinčes a večer se zase vlakem vrátili do Prahy.
Betonová hranice a okolí
Lichkov je malá obec, ve které žije necelých 500 obyvatel. Přesto nabízí překvapivě zajímavé okolí. Můžete se odsud vydat například na naučnou stezku Betonová hranice. Tato 15 km dlouhá trasa vede západní částí Králické pevnostní oblasti a propojuje několik vojenských muzeí a historických objektů z období československého opevnění. Stezka je vhodná pro pěší i cyklisty. K vidění je třeba dělostřelecká tvrz Bouda, jedna z nejzachovalejších pevností svého druhu.
Přímo v Lichkově pak najdete vojenské muzeum, které se nachází v objektech předválečného opevnění K–S 31 a K–S 32. Nedaleko je i takzvaný „převrácený bunkr“, unikátní objekt, který byl během okupace převrácen při testech leteckých pum.
V okolí Lichkova se nachází také rozhledna Amálka nebo rozhledna na Suchém vrchu, která původně sloužila jako vodárenská věž. Za zmínku stojí i přírodní rezervace Zemská brána – malebné údolí řeky Divoké Orlice s dřevěným mostem a skalními útvary.
Vypadnout z města. Projet se vlakem. Dát si sekanou na nádraží a poslouchat příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak. Někdy člověk nepotřebuje víc.“
