„Kašlete, protože se litujete.“ Lékařka na ORL mě překvapila diagnózou

V lednu jsem měla chřipku. Ve čtvrtek ráno jsem jela na chatu, tam prožila hezký den, ale po návratu domů mi už nebylo dobře, tak jsem odpoledne ulehla a vstala až v neděli. Poctivě jsem ležela ještě celý další týden, protože se znám, u mě jsou tyhle virózy na dlouho a já jsem nechtěla nic zanedbat. Pak už se vše zdálo v pohodě. Po dvou týdnech jsem ale začala zase kašlat. Kašel se mi vracel nárazově, ale poměrně dost intenzivně. Z ničeho nic přišly záchvaty, připadala jsem si jako stará tuberačka. Praktickému lékaři se to nelíbilo, a tak mě poslal na rentgen plic a na ORL.

Rentgen byl hotový za chvíli, zato na ORL jsem čekala přes dvě hodiny. Každý pacient byl u paní doktorky strašně dlouho. Daň za to, že jsem nemusela čekat na objednání. Byla jsem ráda, že mě vezmou hned.

Na úvod jsem popsala paní doktorce své potíže. Ukázala jsem jí, kde mě to při kašli bolí. „Tam je ale štítná žláza. Jak dlouho vás to tam bolí a je to i při rotaci hlavy? “ překvapila mě dotazem, který se podle mě netýkal kašle. Když slyšela mou odpověď, rozhodla se udělat mi SONO krku. Na tohle vyšetření se jinak pacienti musejí dopředu objednávat. Krk byl v pořádku, štítná žláza byla ale menší až atrofická. Vzhledem k mému věku by ale mohl být problém právě v ní.

„Může to být autoimunitní onemocnění, které donutí váš imunitní systém, aby napadl štítnou žlázu,“ vysvětluje mi paní doktorka a zajímá ji můj psychický stav. Připadám si víc u psychologa než na ORL, ale nevadí mi to, právě naopak. „Víte, já nechci jen automaticky předepisovat léky, já si s pacienty povídám a hledám problém komplexně,“ vysvětluje mi a je mi svým přístupem čím dál víc sympatická. Na takovéhle jednání totiž nejsem zvyklá, moje zkušenost je ta, že každý specialista si vždy hledí jen toho svého. Začínám paní doktorce stručně popisovat své pocity a problémy posledních let.

„Vše souvisí se vším. Třeba kašel znamená, že se litujete,“ nešetří mě paní doktorka. A radí mi, abych se neporovnávala s nikým jiným. Abych se prostě smířila s tím, že já to mám tak, druzí to mají jinak, ale to neznamená, že já to mám špatně. Prostě je moje cesta jiná než jejich. A neméně smysluplná. Zírám na ní, nechápu a do očí se mi nahrnou slzy. Podává mi papírový kapesník. Měla jsem pocit, že mi čte myšlenky. Nebo místo dlaní hádá z jazyka? Z mandlí? To byl vtip.

Zrovna včera jsem se totiž v autě cestou z chaty trošku, ale opravdu jen trošku politovala… a ptala se sama sebe, proč zrovna já… ? A teď v ordinaci ORL zazní přesně ta slova, která zrovna potřebuju slyšet. Neuvěřitelný!

Zdá se, že v ordinacích ORL se mi dějí malé zázraky. O tom prvním jsem psala tady:

Z ordinace ORL jsem odcházela jiná. Nejen s doporučením na další vyšetření, ale hlavně s myšlenkou, že musím přestat bojovat sama se sebou. A že když přestanu „kašlat“ na sebe, možná přestanu kašlat i doopravdy.

Hodně zdraví přeji všem