Článek
Text rozdělil lidi na dva tábory. Podle jedněch jsem sobecká a zanechávám za sebou uhlíkovou stopu, druzí děkují za inspiraci. Někteří poslali svá telefonní čísla a chtějí příště letět taky.
Článek si můžete přečíst zde.
Pro ty, kteří nemají čas prodírat se stovkami reakcí na něj, kopíruji některé sem:
Mirek: Aneb jak si jen tak pro radost vypustit cca 300 kg CO2 na osobu za den. Malinko to potěšilo a životní prostředí zasvinilo.
Petr: Co tím chcete říci? Kdyby paní neletěla na jeden den k moři, tak by nevzlétlo ani to letadlo?
Věra: Chválím a tleskám. To byl vždycky můj sen- ráno vyrazit a večer se vyspat už zase ve své posteli.
Ivan: A uhlíková stopa jako kráva. Pak nemáme být s životním prostředím tam, kde jsme.
Martin Fišer: Styděl bych se létat, a takto… chce se mi z takových lidí opět zvracet… planeta je jim u zadku…
Vaclav: Asi by mi víc dělaly starosti plastové obaly, tašky z nákupu a nepořádek jen tak vyhozený na zem. Nebo třeba avokádo, které si řada klimatických aktivistů rádo dopřává, aniž by tušili, jaké jsou následky spojené s jeho pěstováním.
Respektuji názor každého z vás. A přišlo mi fér se nad tím, co mi píšete, zamyslet.
Je mi 50+. Léta jsem trávila na statku. Troufám si říct, že naše rodina žila ekologicky. Do zahraničí jsme nemohli, takže nebylo co řešit. Poprvé jsem letěla ve svých 30 letech. Do té doby bylo pro mě - a myslím že pro většinu Husákových dětí - tohle cestování v kategorii scifi. Ten zážitek si pamatuji dodnes. Letěli jsme s přítelem do Tunisu. Viděla jsem Kartágo. O starobylém městě založeném Féničany jsme se učili v dějepise, tehdy jsem ale vůbec netušila, že ho uvidím na vlastní oči. Možná bych se bývala učila víc. Byl to na dlouhou dobu můj poslední let. Pak jsme jezdili autobusem do Chorvatska či Itálie. Bydleli jsme v mobilhomech, naše děti se cachtaly v moři a bylo to krásný.
Mí rodiče letěli na dovolenou poprvé ve svých šedesáti letech. Chtěli na starý kolena poznávat svět a užít si. Já jim fandila a oni mě inspirovali.
Z tiskové zprávy Letiště Praha
Nevím, kolik letů nabízelo pražské letiště před dvaceti lety, ale rozhodně míň, než dnes. V tiskové zprávě z 16.ledna se píše, že za rok 2024 prošlo Letištěm Václava Havla Praha dohromady 16 353 522 cestujících a bylo vykonáno 134 609 startů a přistání letadel. Počet cestujících meziročně vzrostl o 18 %. Letadla létala s vysokou obsazeností – v průměru přes 83 %. „Větší a obsazenější letadla znamenají nižší zatížení našeho okolí a celkově životního prostředí,“ přibližuje Jiří Pos, předseda představenstva Letiště Praha.
Cestovatelé můžou vybírat spojení z Prahy do více než 115 destinací. Kdybych na to měla, můžu hned odletět do Edinburghu, Nice, Neapole, Nantes, Glasgow, Birminghamu nebo do Atén. Přibyly nové destinace – Liverpool, Belfast a Kayseri. Za teplem se mohou cestující nově vydat přímým spojem z Prahy do Bahrajnu, Mexika, Kuby, Dominikánské republiky, Vietnamu, Thajska, Keni, Zanzibaru.
Přímý let Praha-New York
Narozdíl od naší generace je už pro naše potomky létání běžnou součástí dopravy. V každém letadle vidím rodiče dokonce s novorozeňaty.
Myslím si proto, že můj výlet je kapkou v moři. Jasně, namítnete, kapka ke kapce…
Jsem jedna z těch, co uvítali Covid. Svět se zastavil a planeta vydechla. V mé rodné Praze se chvilku zase dalo dýchat. Po několika letech jsem se prošla po Karlově mostě. Se synem jsme šli na Hrad. Nikde nikdo! Jak jistě všichni víte, takhle exponovaná místa byla a už zase jsou plná turistů, kteří do naší metropole přijeli na jeden den. Aby večer ještě stihli Krumlov a další města.
Chovám se ekologicky
Zkrátka já si troufnu tvrdit, že téhle planetě zas tolik neškodím. Po Praze jezdím MHD, třídím odpad, i když v tom se musím zlepšit. Inspiroval mě Matěj Smlsal, který má na Stream.cz zajímavé video:
Nepodporuji levné oděvní řetězce, protože, jak známo, právě levný oděvní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů planety. Co neunosím, vozím do charitativních obchůdků a dávám do dalšího oběhu. Neplýtvám elektřinou ani vodou. A kdyby se zítra zavřela letiště, bude mi to jedno. Já si vystačím v české přírodě.
Myslím si, že je spousta věcí, kterými znečišťujeme životní prostředí a ani si to neuvědomujeme. Nově k nim patří i využívání AI technologií.
Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, jak šetříte planetu vy. Inspirujte mě prosím.
