Článek
Covidu, inflace, války, drahého plynu a elektřiny. Věděla jsem, že musím sobě a synovi začít shánět nový domov, ale to musí počkat. Teď především musím najít na náš další život energii. Nelogicky nebo právě že až moc logicky jsem se ho zeptala, kam by se chtěl podívat, kdyby neměl žádná omezení. „No, možná do Ameriky? New York?“ Zkusil to nesměle.
Za pět měsíců jsme seděli v letadle. Tímhle výletem jsem absolutně překvapila sama sebe i okolí.
Socha svobody
Letěli jsme s cestovkou, sami bychom si tak daleko netroufli. Kromě města mrakodrapů, ze kterého mě po pár dnech bolelo za krkem, nás čekala další krásná místa: Niagarské vodopády, Washington, Philadelfia a Gettysburg, kde se udála válka Severu proti Jihu.
V naší skupince mě zaujala drobná paní. Letěla totiž sama. Manžel prý v cestování nevidí smysl a její parťačka, dcera, porodila miminko. A protože jí je 70 let, nemá čas ztrácet čas. Obdivuhodné a motivující. Vlastně proč ne? A protože to má s orientačním smyslem podobné jako já, která se ztratím i ve svém rodné městě, přidávala se ke mně a k synovi aby se neztratila.
Synovi to nevadilo a mně připomínala postavou i povahou mámu. To mi ovšem došlo až ke konci zájezdu. V Philadelphii jsme si koupili plněnou bramboru. Mimochodem na tuhle dobrotu vzpomínáme dodnes. Helena pak udělala jedno gesto, které mě vehnalo slzy do očí. Měla jsem pocit, že sedíme s mámou, která před pár lety zemřela. Zkrátka bylo to všechno strašně fajn. Bylo jasné, že se budeme chtít vidět i po návratu. To, že je Helča ze Zlína, by neměl být problém.
Jela jsem za ní vlakem a na perónu jsem poznala Hanku. Sportovní babča, která plnila přání svým vnoučatům. Tedy poznat o prázdninách Baťovo město. Zpátky do Prahy už jsme pak jeli všichni spolu a s Hankou se vídám dodnes.
A přesně tohle mě fascinuje. V NY poznám Helenu a cestou za ní se seznámím s Hankou. Tohle se děje mně, která jako stydlivá holka chodila se skloněnou hlavou. Mně, která se jako dítě schovávala za skříně, když k nám přišla návštěva.
Když už jedu do Zlína, dávám vědět bývalému kolegovi. Známe se hodně let, ale jen po telefonu. Je to televizní a rozhlasový zpravodaj a chci ho poznat osobně. Ve Zlíně mi dělal společnost jedno odpoledne a bylo to moc milé.
S Janem Čadou
Další, s kým se chci na Moravě vidět, je „ženská za kniplem“. Eva Stejskalová je neuvěřitelně pozitivní a akční ženská, která začala „na stará kolena“ lítat a plní si tak svůj sen. Říká, že letectví je pro ni svoboda a radost v duši. Ve vzduchu získává nadhled nad pozemskými starostmi. Získala jsem ho i já, takže se těším na další let.
Nad Zlínem
Ženská za kniplem publikuje svá videa na Stream.cz. Takhle třeba zachytila rodící se den nad Tatrami:
Moje návštěva Zlína a okolí končí. Honza mi píše SMS:
Milá Stefanie (ale já jsem Štěpánka :), rád jsem Vás poznal. Zítra se podívejte na náš regionální Deník. Ráno ho otevírám a musím se chechtat. Honza o nás napsal legrační text, který s jeho svolením kopíruji:
Potkaly se v New Yorku. Přátelství teď pokračuje ve Zlíně a v okolí
Před časem se zcela nezávisle na sobě vydaly na poznávací zájezd do New Yorku a jeho okolí. Pak si je průvodkyně hezky rozdělily a milá děvčata, lépe řečeno dámy, se mezi NY a Washingtonem a Niagarskými vodopády a dalšími atraktivními místy seznámily tak (ne)dostatečně, že si musely mnoho dalších věcí povyprávět mimo americký kontinent. Slovo dalo slovo a…
…a Pražačka Štěpánka, novinářka, editorka řady médií a majitelka dobrého srdce se vydala na druhou velkou cestu. Tentokrát z Prahy do Zlína, aby splnila slib daný nové zlínské kamarádce Heleně Peškové. Že ji prostě navštíví a dozví se něco o Zlíně. Tedy poněkud – pro nás mile – obrácený turistický gard. Zpravidla míří Zlíňané do hlavního města, že ano.
„Už jsme se byly podívat do vyhlášené zlínské zoologické zahrady,“ popsala první den návštěvy paní Helena bydlící nedaleko od turistického skvostu našeho kraje.
„Všechno skvělé, krmení rejnoků nejskvělejší,“ povídala u kávy Štěpánka.
Další cesta pražské turistky, mimochodem ve Zlíně vůbec poprvé?
„Vyrazily jsme na vyhlídku z vašeho úžasného mrakodrapu, báječný výhled na baťovské domky, například ale nejen na ně,“ hlásí s obdivem Štěpánka.
„Moc ráda bych si některý z nich prohlédla, ale ten pro návštěvy funguje jen v pátek,“ předává zprávu z infocentra na zlínské radnici.
Dámy to ale vůbec neodradilo. Směr Vila Tomáše Bati.
Zdejší šéfka Gabriela Končitíková zve srdečně dál i mimo návštěvní hodiny, ale tentokrát z časových důvodů už obě kamarádky s jazykem na vestě a fotografií u busty Tomáše Bati dávají přednost občerstvení v jednom z podniků u radnice, kde si předtím prohlédly i tabuli s nositeli Ceny města Zlína i všech bývalých starostů a předsedů národního výboru.
Mírný spěch je v parnu na místě, není divu. Štěpánka nezapře novinářku a osvědčená TV reportérka Eva Stejskalová, dnes už zkušená pilotka ji zve na vzduchovýlet z luhačovického letiště.
„Tohle se neodmítá, navíc zítra si Luhačovice prohlédneme pěkně zespodu, na vlastních nohou, už se moc těšíme,“ končí příjemné setkání paní Helena.
A tečku dělá pražská kamarádka Štěpánka.
„Kdyby to jen trochu šlo, hned se přestěhuji, je to u vás prostě úžasné.“
Ne. Nepřestěhovala jsem se do Zlína. Zatím zůstávám ve své rodné Praze. Ale kdoví, s kým se zase kdy seznámím a kam mě nakonec vítr zavane… Přeji všem krásný den!
