Článek
Na Andreje Babiše se snáší obrovská vlna kritiky už dlouhá léta. Nejen v jeho politické kariéře, ale i v kariéře jakožto podnikatele. Že mu někdo chce sebrat dotace už je prostě taková tradice. Ale ať už to je jakkoliv, musím uznat, že ten jeho toustový chléb je nejlepší tousťák, který jsem kdy strčil do pusy.
Než se ale pustím do úvahy o toustovém chlebu, nejdříve musím nastínit pozadí, které mě k takové otázce vůbec vedlo.
Proč je nejspíš Babišova popularita zase na vzestupu?
Minimálně ze své sociální bubliny mám pocit, že Babiš opět stoupá v kurzu. Bavíme se o něm se svými přáteli a vzpomínáme, jaké to bylo, když byl Babiš u moci. Tehdy jsme nadávali, rozčilovali se nad jeho populismem, dokonce se smáli jeho volebnímu programu, když aspiroval na prezidenta (schránka na dopisy a fotky je srandovní i dnes). Demisi jsme až do poslední chvíle nevěřili, dokud se opravdu nestala.
Jak jsme to tak ale tento čtvrtek při posezení u piva probírali zase, bůhví odkud se nám na stole objevila otázka: „A nebylo opravdu za Babiše líp?“. Jistě, že bylo. Protože nebyla krize. Nebyla válka. Ať už by na jeho pozici byl tenkrát, když bylo „dobře“, kdokoliv, vzpomínali bychom na onu osobu úplně stejně jako dnes na Babiše.
Na konci roku 2021 jsem moc nechápal, že se Babiš nerval víc a demise opravdu proběhla. Ale dneska tomu celkem rozumím. Jako správný podnikatel předvídal krizi a myslím si, že moc dobře věděl, že během krize není pozice předsedy vlády vůbec žádná zábava. Udělal dobře.
Za covidu jsme si mohli všimnout, jak lidé chodili za socializací na sociální sítě, když se nemohli socialozovat normálně. TikTok, Instagram, Facebook, Twitter… Do dnes vzpomínám na Dominika Feriho, který byl snad jako jediný schopný podávat rychle, věcně a jednoduše nejnovější zprávy o covidových opatřeních skrze Instagram. Tehdy Feriho popularita ohromně stoupla.
Tohoto principu se nyní chytil i Babiš. Skrze svůj TikTok své sledující zpravuje nejen o tom, co dělal o víkendu, ale i o tom, co se zrovna ve vládě děje. Samozřejmě se na to musíme dívat i kriticky. Pořád je to politik, který si potřebuje budovat image a kterému se náramně hodí ukazovat především to, co lidem ukazovat chce, a nikoliv to, co by v rámci jeho politických snah vidět neměli. Tak je to ale na druhou stranu u každého člověka. Na sociálních sítích si může každý vybrat, co ukáže a co ne. Tedy pokud mu něco neunikne omylem, jako poslední video od Sugar Denny, jak sedí na záchodě.
S Babišem se tedy děje dnes nejspíše to stejné jako s Ferim za covidu. Lidé sledují jeho videa a mají pocit, že se k nim konečně dostávají nějaké informace.
Babišův toustový chléb
Proč mu chtějí opět sebrat nějaké dotace tu řešit nechci. Rovnou se tak přesunu k samotnému chlebu. A začnu jednoduše: Super Sandwich od Penamu je naprostá bomba. Jestli tohle je ten toustový chléb, na který ony dotace dostal, tak já bych mu je klidně nechal. 750 gramů tohoto měkoučkého, vláčného a chutného chlebu jsem koupil včera v Penny za suprových 36 korun. Jíst z tohoto jednoho balíku budu týden a vím, že vždycky mi bude chutnat. Dobře zabalený totiž neztvrdne a nevyschne do dvou dnů od otevření.
Proč mi ale na tomto chlebu tolik záleží? Není to jen vysvobození z odporných toustových chlebů, které jsem roky zpátky kupoval a které se daly jíst jen rozpečené se sýrem a šunkou (a vlastně ani tehdy se moc jíst nedaly). Je to ukázka toho, co bychom za dobrou cenu mohli kupovat a jíst, kdyby se všichni rozhodli dělat svou práci dobře a poctivě. V tom chlebu totiž nejsou ani éčka. Ten chleba si prostě na nic nehraje.
Závěrem
Andrej Babiš je sporná osůbka. Jedni ho mají rádi, druzí ho nemají rádi. Podle některých se prý snaží lid rozdělovat. Já si naopak myslím, jestli se náhodou lid tak trochu nerozděluje těmi extrémními tábory „pro Babiše“ a „proti Babišovi“ sám. Nebo jestli náhodou rozdělení lidu není naprosto normální věc každého společenství. Protože kdyby lidé dokázali držet pospolu, žádné volby bychom nepotřebovali. A protože vím, že demokracie je základem kultivované a rozvinuté společnosti, neznám důvod vidět to jinak.
Možná bychom měli zahodit zášť proti vládě, zapřemýšlet nad tím, jestli by si nezasloužili i trochu soucitu, a bojovat za to, aby všechny naše snahy vedly k něčemu dobrému, stejně jako snahy všech zemědělců a jiných pracovníků vedly k tomu úžasnému chlebu. Ukazovat prstíčkem a házet vinu jeden na druhého totiž k ničemu nevede.
