Článek
Kouření mezi dětmi a dospívajícími je téma, které nás trápí již desítky let a stále jsme nenašli účinné řešení. I když je prodej tabákových výrobků mladistvým pod 18 let zakázán, děti si cigarety stejně nějak opatří.
Jedním z nejčastějších způsobů je, že požádají starší osobu, aby jim cigarety koupila nebo dala. Další možností je, že jdou na místa, kde vědí, že jim je prodají, i když to není legální. Bohužel není výjimečné ani to, že děti kradou cigarety svým rodičům. Nejhorší situace nastává, když jim cigarety dávají sami rodiče. Tyto případy jsou však velice výjimečné a mnohem složitější, takže se jimi zde nebudeme podrobněji zabývat.
Je jasné, že problém kouření mezi dětmi a dospívajícími je hluboce zakořeněný a vyžaduje komplexní řešení.
„Dobrý den, pane, nedal byste mi cígo?“
Tuto otázku mi minulý týden položil na nádraží náhodný chlapec. Více než třináct mu být nemohlo. Byl obtloustlý, snadný terč pro posměch ostatních dětí, a tak jsem se ani nedivil, že se snažil zaujmout něčím jiným – bohužel kouřením.
V mé generaci jsme se v tomto věku snažili být zajímaví spíš vlastnictvím nejnovější postavičky Bionicle. Každá generace je však jiná a nemohu popřít, že i mezi mými vrstevníky byly děti, které ve třinácti kouřily. Z mé zkušenosti to ale vždy byly děti z nefunkčních rodin. Neodvažuji se však tuto zkušenost vztáhnout na dnešní děti, protože od jejich věku jsem již dobrých 15 let daleko a kdo ví, jestli to mezi nimi pořád funguje tak, jak to bylo u mé generace.
Samozřejmě, kouření bylo ve filmech a třeba i v hudebních klipech, které jsme sledovali na tehdy mladém YouTube, ale své vzory jsme tam nehledali. Dnes je situace jiná. YouTube je plný tvorby zaměřené na mladší publikum. Na tomto koutu internetu, kde tvůrci pro sledovanost udělají cokoliv, včetně tematizace cigaret, nacházejí dnešní děti své vzory a nápady. Abych ale internet nedémonizoval, jistě stále hrají mnohem větší roli i špatní přátelé, případně chyba ve výchově.
„Kup mi arašídy, prosím, dám ti ještě jedno cígo.“
Tuhle větu jsem zaslechl od také asi třináctiletého chlapce. Stalo se to uplynulý pátek, když jsem na své brigádě ve stánku prodával občerstvení. Přišli za mnou dva chlapci. Jeden si koupil lentilky, zatímco druhý neměl peníze a loudil od kamaráda třicet korun na pytlík arašídů. Poodešli asi dva metry a chlapec bez peněz svého kamaráda ještě chvíli přemlouval. Nakonec slyším: „Kup mi arašídy, prosím, dám ti ještě jedno cígo.“ A co se stalo? Kamarád mu je opravdu koupil a pak někam odešli. Nejspíš si zapálit to slíbené cigáro.
Byl jsem v šoku. Jak se to může stát? Proč se ani nepokouší před dospělými skrývat nebo šeptat? Posledních pár let jsem si myslel, že jsme kouření cigaret porazili díky nahřívanému tabáku a elektronickým cigaretám. Očividně jsem se mýlil.
Závěrem
Jednou v životě jsem během dospívání zažil, že někoho z mých neplnoletých přátel policisté přistihli v parku opilé a doopravdy to řešili. Tehdy je zpovídali, kde alkohol koupili, kam vyhodili lahev atd., načež s nimi sepsali nutné dokumenty na policejní stanici. Ale nikdy jsem nezažil, že by se policisté zastavili u někoho mladého s cigaretou a chtěli vidět občanku, ptali se, kde cigarety koupil atd.
Možná by stálo za to si na prodej tabákových výrobků posvítit. I kdyby měli vzít někoho neplnoletého a poslat ho, aby se šel shánět ve městě po cigaretách. Jsem si totiž docela jistý, že některé obchody prodají cigarety úplně komukoliv, třeba s falešným „povolením“ od rodičů napsaném na papírku, v tom nejhorším případě bez něj. Podobně by se figurant mohl ptát i kolemjdoucích.
V každém případě je třeba proti tomu začít něco dělat. Mám pocit, že se tohle mezi lidmi vůbec neřeší.
