Článek
Vánoce, svátek klidu a míru, se v moderním světě proměnily v nekonečnou honičku za dokonalostí. Od výzdoby přes dárky až po sváteční hostinu – vše musí být perfektní, alespoň podle nerealistických očekávání. Místo radosti často přichází stres, frustrace a pocit, že i letos jste něco nezvládli. Čtěte dál a ponořte se do reality vánočního šílenství.
Vánoční trhy: Romantika za všechny prachy
Tradice začíná na vánočních trzích. Atmosféra? Skvělá, pokud si odmyslíte tlačenici, fronty a ceny, které se zdá se vypočítávají podle vzorce: Cena běžného zboží × 3 + vánoční příplatek. Svařák za stovku, langoš za dvě stě, bramborák za sto osmdesát. Kdyby měli v nabídce vzduch, vsadíme se, že by ho prodávali po deci za pade. A když už jste se dočkali svařáku, zjistíte, že vás víc zaskočí částka na účtence než přeúžasná chuť samotného nápoje uvařeného z krabicového vína.
Nákupy: Stres místo pohody
Přesuneme se do obchodů. Když se řekne „vánoční nákupy“, představíme si ráj – dárky, inspirace, pohoda. Realita? Proklatá fronta, nervózní prodavači a pocit, že koupíte cokoliv, jen aby to bylo z krku. Nakonec si nesete domů balíček ponožek, sadu svíček a jednu prapodivnou věc, o které si říkáte, že ji snad někdo ocení. Ale neocení. Protože už tušíte, že po rozbalení ji s teatrálním „děkuji, Ježíšku“ někdo odloží vedle gauče a následně ji tam zapomene.
Štědrý den: Boj o přežití
Pak přichází samotný štědrovečerní den. Honíte se s kaprem, který je celý hotový z nového domova ve vaně a už ho zase někdo vytahuje ven a ještě mu vráží nůž do hlavy. Salát děláte na poslední chvíli, protože jste zapomněli koupit naprosto základní věc – majonézu. Někde mezi smažením ryby a bojem o to, kdo otráveně ozdobí stromeček letos, přemýšlíte, proč vlastně toto divadlo absolvujete.
Rodinné kouzlo, nebo jen přetvářka?
A pak to přijde. Ten moment, kdy se rodina shromáždí kolem stromečku. Všude se válí jehličí a zapichuje se vám do ponožek, někdo zapomněl zapnout světýlka a děti, pokud je máte, už se nemohou dočkat dárků. Rozbaluje se a vy sledujete ty tváře – naštvané, protože ponožky nejsou herní konzole, a zmatené, protože v obálce od babičky je jen 500 Kč a ne 1 000 Kč jako minulý rok.
A přesto…
Ale nakonec se stane něco kouzelného. Sedíte spolu, smějete se, proléváte se vaječným koňakem, a na chvíli zapomenete na ten chaos a že za tři dny zase musíte do práce. Možná to je ten důvod, proč to každý rok opakujeme – ten prchavý pocit klidu a radosti uprostřed všeho chaosu. Anebo jsme prostě jen dokonale vycvičené konzumní ovce, které už ani nenapadne hledat jiný způsob, jak prožít Vánoce. Proč se na to všechno nevykašlat a nejet radši k moři?
