Článek
Skrze historické prameny lze sledovat, jak počínaje 17. stoletím začala němčina vytlačovat češtinu. Nakonec ze škol za vlády Josefa II. čeština málem zmizela úplně. Němčina byla úřední jazyk, ale i jazyk vyučovací. Česky se učilo jen na základních školách. Dokonce němčina vytlačila i latinu, kterou se do té doby učilo na univerzitách.
Tehdy však germanizaci způsobila skutečnost, že do českých zemí přišla po bitvě na Bílé hoře cizí šlechta, která užívala němčinu. V žádném případě tehdy neměli takové komunikační možnosti, jaké máme dnes. Vliv angličtiny tak k nám dnes nepřichází svrchu. Není nám nucena zákony. Přichází k nám z mnohem nebezpečnějšího zdroje, a to je přirozeným mísením kultur za obrovské pomoci nových médií.
Dobrovolné mísení jazyků
Proč jsem přesvědčený, že je to nebezpečnější? Neboť lidé k tomuto mísení kultur přistupují dobrovolně. A asi to známe všichni - co děláme dobrovolně, to nám vůbec nevadí. Zakázat čím dál častější užívání angličtiny by mělo právě zcela opačný efekt. Stejně, jako když se uzákoněním němčiny jako úředního jazyku v podstatě „zakázala“ čeština. Našli se pak jedinci, kteří se hodlali proti tomuto „zákazu“ postavit a zachovat naši národní identitu.
A zde je právě kámen úrazu dnešního stavu češtiny proti angličtině. Proč by měl dnes někdo bojovat proti angličtině? Kdo by z mladých generací našel dostatek přesvědčení, aby se pokusil češtinu zachovat i pro budoucí generace? Angličtina je mezi dnešní mládeží čím dál oblíbenější. Vkládají slovíčka do českých vět již téměř přirozeně. Třeba místo „náhodný“ používají „random“, místo „skvělé“ používají „nice“ atd.
Vliv nových médií na náš jazyk
Odpověď na to, proč se to děje, je poměrně jednoduchá. Příčinou jsou nepochybně již zmíněná nová média. Lepší odpovědi na různorodé otázky lze najít například na většinově anglicky mluvícím Redditu, kam přispívá ohromné množství lidí, než na českých stránkách, kam v porovnání s Redditem přispívá jen nepatrný zlomek lidí.
Také všechny masově populární filmy, ale i knihy, pochází z anglicky mluvících zemí. V případě knih je jediný pro nás nejdostupnější překlad většinou právě v angličtině. I dabing se pomalu, ale jistě, stává čím dál tím méně populárním způsobem, jak sledovat film. Mladé generace upřednostňují zvuk původní, neboť mnohé významy také zůstávají původní a nejsou pohlceny potřebami technologie dabingu, jako například drobná změna významu, aby se pro dabéra zkrátila věta, kterou musí říct, a tak zapadala do délky mluvení postavy, která je daná délkou scény. Sem tam dabing také mění významy ve snaze zpřístupnit třeba vtip českému publiku, ale mnozí mladí lidé jsou dnes schopni pochopit i vtipy v angličtině.
Pokud bychom se měli zamyslet nad tím, proč se pak angličtina mísí do našeho jazyka v podobě již zmíněných slovíček, může být mé vysvětlení sporné, ale určitě na něm něco bude. Zaprvé angličtina je jazyk velice jednoduchý. Oproti češtině odpadá třeba u slovíčka random (náhodný) nutnost skloňování. Zadruhé angličtina v jednom běžném slově obsahuje více významů, než obdobné české slovo. Mladí lidé tak mají pocit, že mnohem lépe dokáží vyjádřit to, co vyjádřit chtějí (v češtině by to sice šlo, ale museli by slovíčka v hlavě pracně hledat). Třeba slovem random mohou vyjádřit nejen, že je něco náhodného, třeba náhodné setkání (např.:„To bylo jenom takové random rande.“), ale i že někdo je jen tak náhodný, neznámý, nečekaný cizí člověk (např.:„Přišel tam nějakej randomák a ptal se nás na cestu.“). Takových slov je ale spousta. Třeba ještě anglické busy vyjadřující zaneprázněnost. Je mnohem snazší říct „jsem busy“ než „nemohu, nemám čas, jsem teď zaneprázdněný, mám toho hodně co na práci“.
Nesmíme opomenout ale i slova, pro která nemáme uspokojivý překlad. Třeba slovo workshop, software, brainstorming, cookies, brunch, cheeseburger, barbecue atp.
Proti tomuto mísení jazyků se bohužel v době nových médií příliš bránit nedá. Je to ale také podle povahy národa. Například Francouzi všech věkových skupin zpravidla odmítají mluvit anglicky (i když se anglicky učí). Mísení jejich jazyka s angličtinou má proto možnost být mnohem pomalejší.
Závěrem
Otázka, jestli někdy budeme potřebovat druhé národní obrození, vzhledem k aktuálnímu stavu mísení češtiny s angličtinou není vůbec zcestná. Mladší generace si možná neuvědomují, když říkají třeba „dáme brunch a pak zkusíme booknout nějaký random hotel“, že tím pomalu, ale dost možná jistě, hnojí půdu pro to, aby náš jazyk angličtina jednou pohltila úplně a z našeho jazyka možná jednou nezbylo nic, než jen nějaké „divné nářečí“ distopické Evropy budoucnosti, která mluví angličtinou.
Na druhou stranu se ale nemůžeme na mladé generace zlobit. Jako zástupce mladé generace mohu totiž potvrdit, že učení a užívání angličtiny je jeden z mála dobrých způsobů, jak se vyrovnat se změnami této doby, kdy se skrze nová média pro jednoho člověka otevírá až příliš velký svět. Navíc mám takový dojem, že zarytý boj pro vystrnadění anglicismů by mohl vést spíše k regresu naší společnosti, která se už teď potýká s tím, že se stává malým nárůdkem „tam někde uprostřed Evropy“. Vždyť i spousta Američanů si myslí, že jsme pořád ještě Československo. Měli bychom proto nezasahovat do jazyka, ale snažit se budovat naši identitu i mimo náš jazyk.
